Komár: Tento trapič je nejnebezpečnějším hmyzem na světě

Komár. Zdroj: www.pixnio.com

Útlí dvoukřídlí komáři jsou opravdu nebezpeční. Přenášejí totiž malárii. Bodnutí komára bylo příčinou aspoň poloviny všech lidských úmrtí, ke kterým došlo od doby kamenné.

Přenašeč nemocí

Komáři však trápí člověka nejen přenosem malárie, ale i dalších bolestivých a často i smrtelných onemocnění, jako je filarióza vedoucí k elefantiáze (takzvaná sloní nemoc), žlutá zimnice, dengue a mnohé další virové choroby.

I když je pravda, že tyto nemoci jsou nejčastější v džunglích a tropických bažinách, komáři sami se vyskytují na celém světě. Avšak jedině druhy rodu Anopheles přenášejí malárii. Ve Velké Británii žijí čtyři druhy tohoto rodu. U nás jich žije šest a některé z nich mohou teoreticky malárii přenášet. Před asi sto padesáti lety byla v Anglii malárie zcela běžná, zejména v bažinatých oblastech Kentu a východní Anglie. Tehdy se říkalo, že člověk dostal „zimnici“, podobně jako se dnes mluví o chřipce. Naposled malárie silněji propukla v Anglii těsně po první světové válce, když se vrátili z ciziny vojáci trpící touto nemocí. Jejich onemocnění se pomocí komárů rychle rozšířilo. U nás se malárie vyskytovala ještě po druhé světové válce, dnes však je již vymýcena. Od roku 1963 je území našeho státu označováno organizací WHO jako nemalarická oblast.

Krev sají jen samice

Komáři žili na Zemi aspoň 50 milionů let před člověkem a přizpůsobili se k sání na mnoha různých hostitelích, od některého hmyzu až po plazy, ptáky a savce. Krev sají pouze samice komárů, které mají bodavé ústní ústrojí. Samci po celý život sají květní nektar.

Komáři kladou vajíčka na vlhkou zem nebo na vodní hladinu, a to jednotlivě nebo ve shlucích připomínajících miniaturní vory. Na rozdíl od jiného hmyzu dovede komáří kukla plavat. Po vylíhnutí z kukly se komáři sdružují do rojů pohybujících se vzduchem nahoru a dolů, často pod stromem či poblíž velkého zvířete, jako je kůň či kráva. U nás mají komáři dvě až tři generace do roka.

Podél celého severního polárního kruhu a v Kanadě se komáři vyskytují ve větších množstvích než kdekoliv jinde na světě. Jsou pohromou nejen pro člověka, ale i pro zvířata, která jsou pro komáry hlavním zdrojem krve. V těchto severních krajích útočí komáři přímo v masách. Bylo spočítáno, že jen do lidského předloktí bodli komáři 280x za minutu. Zcela nechráněný člověk by v tundře za takové situace ztratil polovinu krve během několika hodin. Není vzácností nalézt mrtvé psy a dobytek usmrcený mimořádně silným náletem komárů.

Malárie a žlutá zimnice

Po staletí dostávali lidé malárii a umírali na ni, aniž znali její původ. Hledali příčinu v ovzduší bažin a močálů. Teprve roku 1894 zjistil britský vědec Patrick Manson, že komáři z rodu Anopheles jsou přenašeči původců malárie, prvoků rodu Plasmodium. Když samice komára saje krev, uvolňuje do lidské krve se svými slinami i sporozoity – jedno ze stadií vývojového cyklu prvoka. V člověku se sporozoiti dále vyvíjejí, vnikají do červených krvinek, v nichž tráví krevní barvivo hemoglobin a dál se nepohlavně množí. Přitom přecházejí do oběhu i jedovaté látky vyvolávající u člověka záchvat malarické horečky.

Malárie, které staří Indové říkali „královna nemocí“ vyhladila celé civilizace. Teprve v 16. století dovezli Španělé do Evropy lék chinin získaný z kůry chinovníku lékařského. Ačkoliv ve většině Evropy se dnes malárie nevyskytuje, ještě v roce 1958 na ni v Řecku zemřelo deset tisíc lidí. Asi nejhorší epidemie 20. století nastala v roce 1934 na Srí Lance. Denně umíralo přes pět set lidí.

Řada komárů z rodu Anopheles může přenášet malárii, ale jen jediný, Aedes aegyptii je přenašečem smrtelně nebezpečné žluté zimnice. Původcem tu není prvok, ale virus. Ohniskem výskytu je rovníková Afrika a Jižní Amerika. Při žluté zimnici dochází ke krvácení sliznice žaludku a k poškození jater, které se projevuje charakteristickým žlutavým zbarvením nemocného.

Slabé bzučení komára v noci je zvuk, který člověka dráždí a rozčiluje. Přinejmenším zanechá tento nepatrný tvor na své oběti svědivou a nehezkou stopu bodnutí. Navzdory moskytiérám, okenním sítím a dalším prostředkům pokračuje komár ve svém poslání: vysát pár kapek krve nezbytných pro pokračování života jeho potomstva. I kdyby člověk vyhubil sám sebe, komáři přežijí. Jsou tu už miliony let!