Zkušenost s bolestivým a nevzhledným oparem na rtu, který mnohdy nedovolí ani pořádně otevřít ústa, má snad každý. Někdo však na ně trpí častěji, jiný je má jen výjimečně. V každém případě jsou nepříjemné a vysoce infekční, a to nejen vůči druhým, ale také vůči svému majiteli. Hrozí zde totiž nebezpečí, že si dotykem infekci přenese na jiné části těla, např. do oka, kde může napáchat nedozírné škody. Co opary vyvolává a je vůbec možné zabránit jejich vzniku?
Původce oparu
Na začátek trocha medicínské teorie, kterou je však dobré znát. Opary způsobují tzv. herpes viry. Tento poznatek je důležitý i pro laika, protože na viry nemá smysl dávat antibiotické masti či léky (kterých se postižení často mylně dožadují). Antibiotika na viry neúčinkují a jen zbytečně zatíží organismus. Ve vztahu k oparu mají smysl pouze tehdy, pokud se k virové infekci přidruží ještě bakteriální, tj. opar se zkomplikuje bakteriálním zánětem. Proto je velmi důležité dbát na to, abychom se oparu nedotkli špinavýma rukama.
V případě oparu na rtu se jedná o typ HSV-1 (odborně virus herpes simplex), který postihuje především oblast ústní dutiny a hltanu. Herpes je odvozeno z řeckého výrazu plížit se.
Nositeli viru jsme všichni
Virus HSV-1 má v sobě až 80 % populace. Virus může v těle přebývat velmi dlouho, aniž by o sobě dával vědět. Projeví se zpravidla tehdy, když je naše tělo oslabeno. A zde narážíme na kořen problému.
Imunita hráč č.1
Ochranným štítem našeho organismu je imunitní systém. Jestliže je dostatečně výkonný, dokáže infekci v její počáteční fázi porazit, takže my často ani nevíme, že se v našem těle něco děje. Můžeme se třeba cítit jen více unavení, mít větší potřebu spát nebo jíst. Mezi faktory, které naší imunitě výrazně „podkopávají nohy“, patří vyčerpání a stres. Dlouhodobě zvýšený stres nebo naopak krátký, ale intenzivní stres, patří mezi nejčastější spouštěče oparu. Mezi další viníky patří jiné infekce, které oslabují náš organismus, popř. náročná léčba. Tělo, které je oslabenou opakující se antibiotickou léčbou nebo onkologickou léčbou, je náchylnější i k získání oparu. Mezi další spouštěče patří hormonální změny, slunce nebo prochladnutí.
Pozor na stres
Kdybych neučinila vlastní zkušenost, nevěřila bych, jak rychle dokáže stres vyvolat opar. Příčinou byly tři poměrně dlouhé a emočně vyčerpávající telefonáty v rozmezí tří hodin. Asi hodinu po posledním telefonátu, jsem večer cítila nepříjemné napětí v dolním rtu. Ráno jsem se již probudila s oparem. Mou zkušenost mi potvrdila také kamarádka lékařka: „Opary se mi často objevovaly po náročných a dlouhých operacích. Už při odchodu ze směny jsem mnohdy cítila tlak v koutku úst nebo na rtu a opar pak následoval“
Jak se bránit
Pokud jsme vůči svému tělu natolik vnímaví, že hrozbu oparu zaregistrujeme ještě dříve, než se naplno rozjede, je to velká výhoda. Čím dříve totiž postižené místo ošetříme, tím větší pravděpodobnost, že se opar nerozjede. A pokud ano, tak v menší míře. Je proto dobré mít po ruce nějaký přípravek z lékárny.
Antivirotika působí zejména v první fázi oparu, tj. než se vytvoří puchýřek. Kromě mastiček je velmi dobré mít ve své lékárničce také vitamíny skupiny B (např. B komplex, pivovarské kvasnice) urychlující hojení.
Co se týká přírodní lékárny, doporučuje se postižené místo potírat např. jedlovým olejem nebo olejem z grepových semínek (oba mají protivirové a antibiotické účinky). K vnitřnímu užití, zejména na dlouhodobější podporu imunity, se může hodit bylinná tinktura z eleuterokoku nebo gemmoterapeutikum z vrby. Dále bylinná posilující kúra z břízy, maralího kořenu, schizandry a ořešáku. Imunitu rovněž posílí tinktury z echinacey nebo z černého rybízu.
Může vás zajímat:
Červené pihy neboli jahodová znaménka na kůži. O co se jedná a co od nich čekat
