ČESKO – Podle řady různých odborných výzkumů je v Česku každým rokem spácháno na 12 tisíc znásilnění. Nahlášen jich je však jen zlomek – a to okolo 5 %. Oběti se obvykle znásilnění nahlásit stydí, nebo bojí. Na to pak v masivní míře v posledních letech upozorňovalo také aktivistické hnutí Me Too. Ať už je ale číkoliv názor na jeho konání jakýkoliv, faktem je, že znásilnění jsou masivním problémem, přičemž jeho pachatelé obvykle trestům unikají. Tomu ostatně odpovídají i počty těch, kteří si aktuálně tresty za znásilnění odpykávají ve věznicích. Dle dostupných dat je také zřejmé, že drtivě jsou pachateli znásilnění muži. Těch si aktuálně za znásilnění trest v českých věznicích odpykává 645, žen pak jen osm. Ne náhodou tedy ministerstvo spravedlnosti plánuje definici znásilnění zpřísnit. Jak?
Co je vlastně znásilnění? A proč jeho definici změnit?
Dle aktuální platné legislativy je k tomu, aby bylo možné čin definovat jako znásilnění, třeba, aby útočník použil násilí, nebo pohrůžku násilí k tomu, aby protějšek donutil k pohlavnímu styku, příp. využil toho, že je oběť bezbranná – silně opilá, trpí duševní poruchou. Podle Johanny Nejedlové z organizace Konsent však právě tato současná definice nepokrývá až 70 % všech případů znásilnění. „Oběti jsou často paralyzované strachem, obrazně řečeno ´zamrznou´, a nejsou schopné jakkoliv se bránit,“ doplnila.
Proto některé organizace požadují změnu zákona, trestný by dle nich měl být sexuální styk bez projeveného souhlasu. Ačkoliv ministerstvo spravedlnosti v čele s šéfem resortu Pavlem Blažkem (ODS) je určitým změnám nakloněno a nebrání se zpřísnění definice znásilnění, kriminalizaci sexu bez projeveného souhlasu považuje za politicky neprůchozí. Ve hře je tedy možnost zavedení nového trestného činu – nesouhlasného pohlavního styku. Dle návrhu by tak trestným činem měl být sex přes nesouhlas jedné ze stran. Prosazen by tedy měl být princip, že „ne znamená ne“. Aktivní souhlas naopak návrh zákona nepožaduje.
Tresty za znásilnění
Součástí změny by dle některých poslanců mělo být také zavedení tzv. znásilnění z podstaty. V takovém případě by měly být jasně definovány skupiny, v jejichž případě by při prokázání sexuálně motivovaného činu mělo být toto jednání vždy klasifikováno jako trestný čin. Tyto skupiny by mohli tvořit např. lidé s dušeními onemocněními nebo děti.
Co se týká konkrétně trestních sazeb, údajně by měly být zachovány ve stávající podobě. Aktuálně přitom za znásilnění pachatelům hrozí v základní sazbě půl roku až pět let odnětí svobody, v případě znásilnění souloží, znásilnění mladistvého či se zbraní až deset let a za znásilnění dítěte či v případě způsobení těžké újmy na zdraví pět až dvanáct let odnětí svobody.
Ačkoliv by jistě bylo skvělé, kdyby případná změna zákona vedla k navýšení počtu zadržených pachatelů usvědčených ze znásilnění, k tomu prý pravděpodobně stejně nedojde. „Úprava trestního zákoníku automaticky nepovede k odsuzování více pachatelů. Očekávám od ní, že se zjednoduší traumatizující výslechy obětí, které nyní musejí do detailů popisovat všechno, co na nich bylo vykonáno,“ uzavřel ministr.
