Kdo je to vlastně albín? Albín má bílou nebo téměř průsvitnou pokožku, ať už patří ke kterékoliv rase. Oči albína mají červenou nebo modrou duhovku a tmavě červenou zornici. Vlasy mají albíni bezbarvé až bílé. Nikdy se neopálí a pro oči albínů je sluneční světlo prý bolestivé. Albinismus je vrozená vada, způsobená nedostatkem pigmentu v kůži, očích a vlasech.
Záleží na tom, kde se albín narodí
Jestliže albín žije mezi lidmi v severní Evropě, není zas až tak příliš nápadný. Ale představme si situaci zcela odlišnou – když se narodí mezi černochy, indiány, popřípadě Asiaty. A přitom je zajímavé, albinismus je běžný u ras s tmavší pletí – kupříkladu v Nigérii údajně na tisíc lidí připadá jeden albín. Naopak v USA je albínem jen jeden člověk z devíti tisíc. Zajímavé, že?
Albíni černošského původu se kdysi vyskytovali běžně v zábavních parcích a cirkusech. Ve 40. a 50. letech 19. století se těšili dokonce velké popularitě. Pokud vystupovali ve skupinách, byli popisováni jako samostatná rasa a nazýváni „nočními lidmi“. Povídalo se o nich, že přebývají hluboko v útrobách země a na povrch vycházejí jen v noci, když světlo neubližuje jejich očím.
Jednu dobu se tvrdilo, že mnoho albínu žije v Panamě. Je to pozoruhodné, ale mezi panamskými indiány kmene San Blas je každý stotřicátýdruhý jedinec albín.
Unzie
Albín jménem Unzie byl zřejmě nejslavnějším albínem v showbyznysu. Původem to byl australský domorodec, který se narodil roku 1869 v Novém Jižním Walesu. Čili měl mít po rodičích tmavou pleť, ale byl bílý jako papír a měl i bílé vlasy.
V době, kdy se narodil, byli domorodci ještě lidé poměrně nevzdělaní – a pohlíželi na něj se směsicí strachu a posvátné úcty. U některých převážilo rozhodnutí dítě usmrtit, ale naštěstí pro Unzieho byl jeho otec náčelníkem kmene.
Unzieho nakonec objevil jakýsi Angličan, který jej odvezl s sebou do Melbourne, kde chlapec postupně vyrůstal. A odtud se dostal na Západ.
Samotný Unzie měl neobyčejné oči, ještě zvláštnější než většina albínů. Nejenom, že byly jasné a výrazné, ale říkalo se, že se jeho oči dokonce mění podle dopadajícího světla. Za normálního světla byly světle červené a za tlumeného světla modrošedé. Po západu slunce byly červenofialové.
Ostré světlo Unzieho pálilo do očí, takže špatně viděl. Při tlumeném osvětlení viděl lépe a říkalo se o něm, že vidí i za úplné tmy.
Ještě pozoruhodnější byly jeho vlasy. Byly bílé jako padlý sníh, bohaté, kudrnaté a velmi dlouhé. Unzie si je natáčel na papírky vždy, než šel spát, a když si ráno papírky sundal a vlasy rozčesal, rozprostřely se kolem jeho hlavy a ramen jako svatozář o průměru 183 centimetrů (jak je patrno na fotografii výše).
Unzie poprvé navštívil USA v roce 1890. Vystupoval s elegancí a vždy v cylindru a ve večerním obleku. Rád pořádal o své osobě přednášky, a byl prý velice zajímavým řečníkem i společníkem.
Vždy o sobě říkával, že nikdy nesmeká klobouk před dámami, protože kdyby tak učinil, myslely by si, že vybuchla bomba. Aby pak dokázal, co tím myslí, smekl klobouk a jeho vlasy se kolem něj rozprostřely jako ohromný bílý oblak.
