Oblíbeným cílem tuláků, poutníků i výletníků je tradičně rozsáhlá zřícenina hradu Helfenburk blízko Bavorova v Šumavském podhůří. Je vybudován na nejvyšším vrcholu skalnatého hřbetu Mláka. Jméno Helfenburk by se dalo přeložit jako Pomocný hrad.
Historie
Stavbu povolil v roce 1355 Karel IV. bratrům Joštovi, Petrovi, Oldřichovi a Janovi z Rožmberka. Když Rožmberkové koncem 16. století nechali vybudovat zámek Kratochvíle, hrad začal chátrat. V roce 1593 jej Petr Vok prodal i s Bavorovem a lidé rozebírali hrad na stavební materiál. Ale části zůstaly přece dochovány – velká válcová věž je upravena na rozhlednu, ze které vidíme nádheru Šumavy a rozhled až do vnitrozemí.
Unikát
V patře východního paláce si lze prohlédnou pozůstatky táflované světnice, což se v prostředí zříceniny hradu dochovalo v našich zemích pouze zde na Helfenburku. Jedná se o obkládání místností dřevěnými poli, které byly připevňovány na lišty v omítce či zdivu – stěny se tak vlastně izolovaly. Lišty, na které byla tato dřevěná pole upevňována, jsou k vidění právě na této zřícenině.
Romantika a pověsti
Pro poutníky je důležité, že na nádvoří hradu se dá přenocovat. Lze tu tedy zažít opravdu romantickou noc – uprostřed hradu pod hvězdami.
Je tu ovšem přítomen i nádech tajemna – pod velkou věží se totiž prý skrývá poklad, který ovšem lze najít (řekli bychom možná tradičně) pouze na Velký pátek. Nad místem prý hoří modrý plamínek, kde se občas má zjevovat skřítek, ovšem jedná se o nepříjemný druh skřítků. Z podzemí se zase ozývá tichý pláč.
Je pozoruhodné, že oproti verzi s podmračeným skřítkem je strážcem pokladu divoký obr – říká se mu Divous či Divec. Vypadá jako černý a chlupatý obrovský čert. Prý je lepší se tomuto tvoru vyhnout. Má své nepříjemné zvyky – vypráví se o něm, že rád chytá divoženky a mačká je tak, až se strhne silný vítr.
Odvážlivec
Před dávnými a dávnými lety se našel člověk, který se odvážil prozkoumat tajemné chodby, které by mohly vést k pokladu. Z podzemí se však vyřítil onen divý muž, začal po něm házet kamení a řval tak silně, že jej slyšeli až lidé dole ve městě.
Celý příběh má v podstatě šťastný konec, neboť muži se podařilo utéct. Jeho misi však již se nikdo neodvážil zopakovat. Ani Divous se pak již neukazoval.
Obr ani skřítek však nejsou jedinými přízraky Helfenburku. Má zde sídlit i duch někdejšího majitele hradu Václava Vlčka z Černova, který se však také již delší dobu nezjevuje.
V roce 1834 navštívil hrad Karel Hynek Mácha, když se přes Vídeň a České Budějovice vracel z cesty do Itálie – pořídil si zde kresbu hradu i zápisky. Dnes již nemůžeme vědět, jestli zde třeba také nehledal tajné chodby, které by vedly k pokladu…
