Co způsobilo zkázu slavného křižáckého hradu Krak des Chevaliers? Prý to měl na svědomí poštovní holub.
Špatná zpráva, s níž měl přiletět poštovní holub
Psal se roku 1271 a obránci hradu se zoufale rozhlíželi po okolí, zda se konečně neblíží pomoc, jelikož nepřátelé už pronikli přes vnější okružní hradby. Na nebi se náhle objevil malý poštovní holub, který obráncům připadal jako zjevení. Přinášel ovšem zprávu od velmistra johanitů z Tripolisu (dnes Tarábulus aš-Šam), že další vojska nepřijdou a nezbývá, než se vzdát. Rytíři johanitského řádu splnili příkaz. Jejich hrad Krak des Chevaliers v Sýrii padl do rukou muslimů.
Krak des Chevaliers odolával útokům 130 let
Tento hrad padl naopak do rukou křižáků asi o 160 let dříve. Dobyli jej roku 1110 na muslimech. Roku 1142 přešel do správy johanitů a ti jej přestavěli podle sebe. Získal tak románsko-gotickou podobu, a ta je na něm patrná dodneška.
Kdo se k hradu přiblížil, musel počítat se silným ostřelováním, navíc hrad měl mohutné opevnění, tvořené okružními hradbami silnými dva metry. Pokud by došlo k tomu, že by nepřítel dobyl hlavní bránu, vedla další cesta k vnitřním částem hradu klikatými, úzkými průchody. A pokud by útočník i tak pronikl mezi dva pásy opevnění, ocitl by se z obou stran v sevření mezi hradbami, vydán napospas šípům obránců. Takto Krak odolával 130 let všem útokům. Arabové si ale předsevzali, že získají zpět vše, co bylo dobyto křesťany – a tento hrad musel padnout za každou cenu.
Bývalý otrok se vypracoval
Bajbars byl někdejší otrok, narozený kolem roku 1230 v dalekém Turkestánu. Ocitl se ale v oddílech vojáků-otroků zvaných mamlúci, kteří tvořili tělesnou stráž egyptských vládců v Káhiře. Bajbars vynikal svou odvahou. Roku 1250 vedl boj mamlúků s křižáky a po hrozném boji je vyhnal. Vzrostlo mu sebevědomí, a troufl si přímo na egyptského vládce Kotuse. Roku 1260 byl Kotus zavražděn – ostatně Bajbars se na tuto zákeřnost dlouho a precizně připravoval.
Zmocnil se vlády a pak se vypravil proti Palestině a Sýrii, což byly oblasti, ovládané tehdy johanity. Naskytla se mu navíc vhodná příležitost. V Evropě totiž myšlenka obrany Svaté země ztratila dřívější podporu. Mamlúci tedy tvrdě zaútočili a zanechávali po sobě zpustošenou zemi.
V roce 1271 se ocitli před Krak des Chevaliers. Tehdy proti Bajbarsovi stála vlastně už jen hrstka johanitských rytířů. Mamlúkům se i tak podařilo překonat jižní hradby až po čtyřech dlouhých týdnech. I Bajbarsovi ale bylo jasné, že další dobývání hradu bude stát ještě plno životů jeho lidí. Vymyslel tedy lest. Vyslal na hrad poštovního holuba s falešnou zprávou.
Zdá se, že i johanitům muselo být jasné, že vzkaz nepochází od jejich velmistra, ale vyvodili z této výzvy ve své beznadějné situaci důsledky. Neztratili čest ani životy, směli opustit hrad a ustoupit do Tripolisu. „Nedobytný“ hrad, na kterém si vylámal zuby i sultán Saladin, padl 8. dubna 1271.
Dodejme jen, že roku 1291 padlo město Akko, poslední křižácká bašta v Palestině.
