Dnes stejně jako kdysi dojímá osud dámy s kaméliemi srdce mnoha romantiků…
Konec jedné aférky nastal brzy
Večer 30. srpna 1845 se Alexandru Dumasovi mladšímu zhroutil svět. On, stejně jako snad většina Pařížanů, se odebral do divadla. Procházel se po divadelních chodbách, nic zlého netuše. Najednou přímo proti němu kráčel starší pán a do něj byla zavěšená krásná žena. Oba Dumas mladší znal. Pán se jmenoval hrabě Stackelberg a byl to bývalý ruský vyslanec ve Francii a ona byla Marie Duplessisová, Alexandrova milenka.
Marie Duplessisová milovala kamélie
Ještě téhož večera se s ní rozešel, ale leckdo, kdo se vyznal v pařížské společnosti, to mohl považovat za přehnanou reakci. Přestože jí bylo pouhých jedenadvacet let, už nějakou dobu žila ze známostí s různými muži, a nebylo to navíc žádné tajemství.
Narodila se jako Alphonsine Plessisová v Nonantu, což byla vesnice v nejzapadlejší francouzské provincii. Její rodina třela bídu s nouzí, Alphonsine byla ale krásná a díky tomu se uchytila i v Paříži. Měla navíc talent – měla schopnost se předvést každému zákazníkovi v takové roli, po jaké toužil – od šlechtičny až po výstřední intelektuálku. Její klientela byla stále bohatší, a tak začala provozovat salon, známý po celém městě. Změnila si jméno a ti nejbohatší a nejvýznamnější zákazníci ji zasypávali dárky a kaméliemi, které si oblíbila.
Mladý Dumas se tak marně oddával iluzi, že by se kvůli němu vzdala prosperující živnosti, na to byla příliš pragmatická.
Alexandre Dumas ml. se bohužel zamiloval
On sám to neměl jednoduché. Narodil se roku 1824, jeho matka byla švadlena a on nemanželské dítě. Jeho otec byl sice slavný spisovatel Alexandre Dumas (který vstoupil do dějin literatury jako „starší“), ale uznal ho teprve v době, kdy bylo chlapci sedm let. Potom mu poskytl dobré vzdělání, na druhé straně jej bez zábran odebral matce, a mladý Alexandre tímto odloučením trpěl. Není tedy náhodou, že v jeho pozdějších dílech hrály tak často ústřední roli tragické ženské postavy.
Každá mince má ale dvě strany, a tak s otcem dále rostl v blahobytu a dostalo se mu podílu i na jeho slávě, ostatně jen tak se dostal i do salonu Marie Duplessisové. Jenomže se do ní zamiloval. A románek trval od podzimu roku 1844 do onoho osudného večera roku 1845.
Dnes není jasné, zda se s Marií chtěl Alexandre oženit. Takový úmysl měl prý pouze hudební skladatel Ferenc Liszt, který rovněž patřil k jejím milencům. A tak, jakkoliv Marie zlomila Alexandrovi srdce, dopomohla mu ke světové slávě, když zpracoval její osud.
Slavný román byl na světě
Rozhodujícím impulzem zde byla Mariina předčasná smrt, asi rok a půl poté, kdy zemřela na tuberkulózu. Jakmile se projevila nemoc, která se odrazila i na její kráse, bohatí příznivci ji hanebně opustili, a tak zemřela Marie v nuzných poměrech.
To vše inspirovalo Dumase k tomu, aby se neobvykle otevřeným způsobem rozepsal o dvojí morálce vyšší společnosti a jeho Dáma s kaméliemi se setkala s obrovským úspěchem. Příběh obletované kurtizány, která zemřela mladá, opuštěná a v naprosté chudobě, dojal publikum. Málokterý námět se dočkal tak častého a tak různorodého zpracování. Již v roce 1853 použil tuto tragickou historii jako předlohu Giuseppe Verdi pro jednu ze svých nejslavnějších oper La Traviata. A k Mariinu hrobu na pařížském hřbitově na Montmartru prý dodnes chodí ctitelé románu a nosí tam kamélie.
