ČESKO – Mohou to být sociální sítě, ale také prožité období koronavirové pandemie. Ale klidně i společenské změny. Najít jednu konkrétní příčinu toho, proč mezi dětmi a dospívajícími narůstá šikana, duševní problémy, ale i sebepoškozování apod., možné není. Ovšem všem těmto problémům by měli pozornost věnovat rodiče a pedagogové, kteří mohou zachytit varovné signály a situaci následně adekvátně řešit. Nač se tedy zaměřit?
Problémy rostou
Podle dat České školní inspekce se minimálně jedním případem ponižování, šikany a duševních problémů žáků zabývalo 57 % základních a 63 % středních škol. Jak průběžně shromažďované údaje ukazují, děti ve škole čelí různým formám šikany poměrně často: spolužáci je ponižují, šikanují. Přitom příčin může být celá řada – od vzhledu přes neúspěšné vztahy až po problematické vztahy v rodině apod. Situaci pak zhoršuje, pokud tyto problémy rodiče přehlížejí či zlehčují, děti si totiž samy jen málokdy umí o pomoc přímo říci. Navíc podle psychologů je pro děti těžké svěřit se s něčím tak osobním. I proto je klíčové, aby rodiče, ale i pedagogové ve škole věnovali pozornost varovným signálům.
Jak rozpoznat šikanu?
Poznat, že je dítě šikanované, bývá nezřídka poměrně komplikované, jelikož její oběti se stydí, bojí a často mlčí. V rodině by měla být pozornost věnována změnám nálad, uzavřenosti, smutku, ale např. i tomu, že dítě nemá kamarády. Rodiče by si měli všímat příp. i fyzických známek šikany – modřin, odřenin, stejně tak může problémy značit i zvýšená absence a nechuť chodit do školy. Podle psychologů je důležité tyto signály nepřehlížet a s dítětem mluvit. A to i proto, že děti si o pomoc v tomto případě říci často neumí. To nakonec potvrdila i Hana Petráková, vedoucí e-mailové poradny Linky bezpečí, dle jejíchž slov ji v tomto kontextu kontaktují většinou rodiče, kteří se tímto způsobem snaží najít pomoc pro své děti.
Nápomocní pak mohou být i pedagogové. Ti by se dle údajů Linky bezpečí měli zaměřit např. na děti, které jsou viditelně vyčleněné z kolektivu, působí osaměle a před ostatními nejistě. Vypovídající mohou být také problémy se soustředěním a zhoršování prospěchu a připravenosti na hodiny. Kromě toho mohou být potíže signalizovány také opakovanými ztrátami věcí či zničenými pomůckami či osobními věcmi. Jak přitom upřesnila psycholožka a manažerka programu minimalizace šikany AISIS, Magdaléna Jungová, „stává se, že ne všichni učitelé vědí, jak správně reagovat nebo na správnou reakci nemají čas.“
Varující data z Linky bezpečí
Pomoc dětem a dospívajícím, ale i jejich blízkým, poskytuje v Česku Linka bezpečí. Na tu se lze obracet telefonicky, na chatu i e-mailem. A jak souhrnné statistiky naznačují, jen kontakty s tematikou sebevražd v loňském roce vzrostly téměř o čtvrtinu, takže jich pracovníci Linky bezpečí řešili téměř šest tisíc. „Většinou děti netouží přímo po smrti, ale hledají úlevu od toho, co těžkého prožívají – děje se něco v rovině, třeba rozvod, úmrtí, nemoc, nebo je to spojeno se závažnou šikanou. Někdy děti hledají i smysl života a mají pocit, že se jim nic nedaří,“ objasnila Hana Petráková.
Meziroční nárůst zaznamenala Linka bezpečí i v případě sebepoškozování, a to rovnou 18%. Petráková pak upozornila, že děti se nezřídka sebepoškozují dlouhodobě, jelikož se de facto jedná o závislostní chování. Velmi rozšířené jsou ale i duševní problémy, četnost jejich řešení skrze Linku bezpečí vzrostla v případě úzkostí o 31 %, v případě depresí o 10 % a v souvislosti s jinými psychickými potížemi se na Linku bezpečí obrátilo o 26 % dětí a dospívajících více než loni. „Hodně narostlo téma poruch příjmu potravy, také osamělost, hledání smyslu života, strach z budoucnosti,“ uzavřela Petráková.
