„Láska je jako sen: sladká a prchavá. Nejprve rozpálí ti srdce do žhava a pak tě pohřbí v tůni chladné.“
Victor Hugo
Victor a Adéle
Již když bylo Victoru Hugovi a Adéle Foucherové patnáct a čtrnáct let, zamilovali se do sebe. O dva roky později si lásku dokonce vyznali, tenkrát byla zkrátka jiná doba. Foucherovi si povšimli zamilovanosti dětí a navštívili paní Hugovou.
Ale Victor byl synem generálního pokladníka, a jak prohlásila paní Hugová, již dnes je proslulý, nazítří bude slavný. Prý by nepřenesla přes srdce, kdyby se zahleděl do dívky bez věna a beze jména!
Foucherova a Hugova rodina se tedy přestaly stýkat – oba mladí si tedy dopisovali. Dodnes k nám mohou promlouvat Victorovy listy Adéle.
Ostatně zanedlouho se začali i tajně vídat. Paní Hugová roku 1821 náhle zemřela. Mladí se setkali, rozplakali se… a to byly údajně jejich zásnuby. Toho roku odjeli Foucherovi do Dreux, Victorovi však místo pobytu nehodlal otec Adéle prozradit – dívka ale našla způsob, jak je nápadníkovi sdělit.
Dobrodružství v Dreux
Victor se rozhodl odebrat se u Paříže do Dreux pěšky s tím, že snad najde po cestě nocleh u známých a přátel. Jakmile dorazil do Dreux, ubytoval se v hotelu se slibným jménem Ráj a začal pátrat po své milé. Podařilo se mu Adéle sice spatřit, avšak byl u ní její otec a Victor se neodvážil se k nim přiblížit. Později tedy usedl a napsal mu dopis, kdy zcela věrohodně tvrdil, že tu šlo o „prazvláštní náhodu“ a navrhl, že během těch několika dní, kdy je v Dreux nucen pobývat, bude se z hotelu vzdalovat co možná nejméně. Zároveň se však vyznal z lásky k jeho dceři.
Pan Foucher povolil. Prohlásil, že jak se zdá, není úniku před milovníkem s takovým pátracím smyslem. Adéla a Victor byli oficiálně zasnoubeni.
Svatba
Když se roku 1822 Foucherovi vydali do Gentilly, byl pozván i Victor. Vše probíhalo ve vší počestnosti, rodiče Adéle hlídali jako ostříži. Procházeli se tedy pod dohledem Adéliných rodičů a vedli krásné řeči: „Miluješ mě? Miluju tě!“
Victor Hugo jejich lásku uvedl do prózy a v Hanovi z Islandu popsal, jak Adéla jednou vzala zlaté nůžtičky a ustřihla si kadeř, kterou mu věnovala.
A konečně rodiče dospěli k názoru, že už je to otravné a není radno oba milence nechat dále čekat. 12. října 1822 se Adéle stala paní Hugovou. Později se stala matkou Léopoldiny, Charlese, Francois-Victora a Adéle. Manželství nebylo vždy ideální a oba si našli i jiné partnery. Přesto Hugo vepsal na první stránku svých Ód a balad:
„Mé milované Adéle, anděli, který je mou jedinou slávou a také jediným štěstím.“
