Dnes slaví svátek všechny Lucie. K tomuto dni se váže řada lidových zvyků, ale také legenda o svaté Lucii, křesťanské mučednici. Luciino jméno je odvozeno od latinského slova lux, lucis, které znamená světlo.
Svatá Lucie
Svatá Lucie, která se narodila kolem roku 280 v Syrakusách na Sicílii a byla popravena roku 304, je jednou z katolických i pravoslavných světic. Pocházela prý z bohaté rodiny, ale své věno rozdala chudým a rozhodla se zachovat mravní čistotu. V době pronásledování křesťanů odmítla ruku pohanského aristokrata, kterého jí vybrala rodina. Byla udána jakožto křesťanka a pohnána před úřady v Syrakusách.
Když se dozvěděla, že její nápadník miluje nejvíce její oči, sama si je údajně vyloupla a poslala mu je. Do druhého dne se jí prý zázrakem zrak vrátil a oči měla ještě krásnější a zářivější.
Nicméně byla odsouzena k tomu, aby pracovala v nevěstinci. Když přišli vojáci, aby tam Lucii odvedli, zjistili, že s ní nedokáží pohnout, nepodařilo se to ani párem volů. Zlomit její vůli nedokázala ani žhavá pryskyřice, kterou jí lili na kůži. Nakonec jí byl probodnut krk mečem, ještě předtím však stačila předpovědět pád císaře Diokleciána a povolení křesťanství. A skutečně – do roka císař Dioklecián padl a o devět let později císař Konstantin I. Veliký povolil křesťanství. Svatá Lucie zemřela 13. prosince 304.
Svatá Lucie bývá zobrazována s očima na talíři a s palmovým listem jako znakem mučednictví. Jejím atributem bývá i pár volů nebo meč. Úcta je jí projevována od 5. století.
Byla vyhlášena jako patronka Syrakus. Je ovšem též patronkou nevidomých, švadlen, sklářů, advokátů, spisovatelů a také nejmladších členek skautského hnutí, které si říkají Světlušky.
Ostatky svaté Lucie byly přeneseny nejprve do Konstantinopole a poté roku 1204 do Benátek, kde byly uloženy v kostele svaté Lucie. Roku 1861 byl chrám zbořen, neboť zde mělo stát hlavní nádraží, které nese její jméno – Stazione di Venezia Santa Lucia. Ostatky byly přeneseny do kostela San Geremia. Na kostele je italský nápis, jenž v překladu znamená: V tomto chrámu spočívá panna Lucie Syrakuská. Nechť přinese Itálii a světu světlo a mír.
Lidové zvyky
Jedním z obyčejů, který byl na svátek svaté Lucie zachováván, byl přísný zákaz domácích prací. Kolem stavení a do stavení také chodívaly Lucky, bíle oděné dívky a kontrolovaly, jestli už je uklizeno. Obdarovávaly navíc děti, které se dokázaly hezky modlit, ostatním hrozily metlou. Někde chodila Lucka jedna, jinde zase až šest takovýchto bytostí. V některých krajích měly ženy k bílému odění navíc obličej zakrytý maskou s čapím zobákem.
Pranostika
Lucie noci upije, ale dne nepřidá – kdo by tuto pranostiku neznal! Pochází ze středověku, z dob, kdy lidé používali juliánský kalendář a zimní slunovrat připadal na 13. prosince. Když se v 16. století začal používat kalendář gregoriánský, slunovrat se o několik dní posunul, takže dnes nastává okolo 21. prosince.
Pranostika je však pravdivá, do svátku svaté Lucie vychází slunce čím dál později a večer zapadá dříve než předchozí den. Poté začíná slunce zapadat později, přitom však až do slunovratu je východ slunce také později, takže noc není zkrácená.
