Geomantie byla popsána jako věda snažící se uvést viditelné i neviditelné síly přírody do souladu s životním prostředím člověka a jeho činností. Podle jiných definic je to metoda věštění, která interpretuje znaky na zemi nebo vzory vytvořené půdou, skalami nebo pískem a podobně.
Starodávná metoda
Předpokládá se, že tento obor existoval už v neolitu a v různých podobách se praktikuje dodnes, protože stále tvoří důležitou součást tradičních náboženství v Asii či Africe. Geomantie prožívá renesanci i v západních urbanistických civilizacích. Mnoho lidí se ohlíží zpět do dávných představ minulosti a k jejím mýtům jako k prostředku při hledání své životní cesty, která bude mnohem důsledněji respektovat neopominutelné síly přírody.
Feng-šuej
Podle vysoce rozvinutého čínského systému nazývaného feng-šuej Zemi řídí dva mocné protiklady: pozitivní síla, dávající zrod životu, se nazývá čchi, ta negativní síla pak ša. Každá z nich má ale zalíbení v jiném utváření krajiny, kupříkladu skoro všeobecně platí, že zlovolní duchové se prý pohybují jen rovně. Hory a kopce blokují jejich cesty, proto slouží uprchlíkům před zlem, z hor tedy vyvěrá vytoužená čchi. Poloha nového domu, paláce, hrobky či celého města by se podle tohoto učení měla konzultovat s mistrem feng-šuej, protože jedině on dokáže rozhodnout, zda daná lokalita skýtá příhodnou rovnováhu obou sil. Mistrův posudek o navrhovaném pozemku může ale znamenat i celou řadu stavebních změn, protože je stále respektována představa, že místní energie může v budoucnosti významně ovlivnit jednotlivé události.
Když v 80. letech v Hongkongu a Šanghaji vznikalo nové bankovní ředitelství, byl vzat do úvahy i názor mistra feng-šuej, který posoudil vhodnost pozemku i vysoce moderní a technologicky progresivní konstrukční řešení mrakodrapu.
Většina čínských geomantiků využívá pradávné informace obsažené v příručkách feng-šuej pro ovládnutí zemských energií. K určení energetických zón a dalších kosmologických faktorů přítomných na lokalitě mistr feng-šuej využívá dokonalý magnetický kompas, jenž má několik soustředných kruhů, ze kterých mistr předčítá.
Tygří hlavy i dračí doupata
Tvar a postavení pohoří, hor, údolí, planin a dalších přírodních útvarů může připomínat obrysy zvířete, ptáka či částí těla. To je právě klíč k neviditelným silám vyvěrajícím z oblasti. Rozeklaná ostrá země je obvykle považována za muže a jemně zvlněná za ženu. Místo obklopené vlnícími se kopci je přirovnáváno k přikrčenému tygru – takové utváření krajiny je považováno za velmi vhodné k postavení domu, ovšem jen v blízkosti oné pomyslné tygří hlavy či tlapy. Horské hřebeny představují dračí hřbet, proto z nich vyvěrá mocná kladná energie. Tato místa jsou v mytologii známa jako dračí doupata.
Ideální stavební pozemek, podle mínění mistrů feng-šuej, je chráněn ze tří stran před negativními silami. Peking je tedy položen na planině chráněné ze severu, jihu a východu horami. Ve Fu-sienu Siamenové vkládají svou budoucnost pod ochranu dvou velkých vršků, Dračí a Tygří hlavy, které stojí na protilehlých březích městského zálivu.
Rovnováha sil
Podle čínského učení lze nebezpečným silám čelit i stavbou chrámů v nechráněných místech. Pokud je nutné zbourat či přemístit celé budovy, musí tak být učiněno v zájmu rovnováhy sil. Jeden geomantik v období dynastie Čching byl všeobecně známý svou úpornou snahou bourat budovy, takže dostal dokonce přezdívku Zboř dům.
Jakékoliv zásahy do krajiny značně ovlivňují přirozené zemské síly. Když začaly fungovat naftové vrty na ostrově Chai-nan v jižní Číně, obyvatelstvo značně protestovalo v obavách, že bude narušena duchovní rovnováha celé oblasti.
