Logroňo
Hlavním městem severošpanělského regionu La Rioja je město Logroňo. Je to malebné místo, které založili již staří Římané, ale mezi lety 1609 – 1610 tu proteklo hodně krve a slz. Logroňo se totiž stalo sídlem španělské inkvizice.
Španělské inkvizici vtiskl tvář zřejmě nejkrutější inkvizitor Tomás de Torquemada (1420 – 1498). Od svého založení roku 1481 je také považována za jednu z těch nejobávanějších a nejkrutějších. Nebyla zaměřena pouze na čarodějnictví, strach z ní měli i židé, kteří raději masově opouštěli zemi. To, co se odehrálo v Logroňo, i v nedalekém městečku Navarre, ale nemělo obdoby – tento proces byl svou rozsáhlostí největším v dějinách španělské inkvizice.
Mohlo by vás zajímat
Vykonstruovaný proces
Když sem přijel jako třetí vyšetřovatel nováček Alonso de Salazar Frias (1564 – 1636), nestačil se divit. Nemohl se smířit s tím, že pro to, co tu uviděl, studoval právo. Skutečně se kvůli takovým procesům stal soudcem? Studoval spisy procesu a stále nedokázal uvěřit. Během dvou let se počet obviněných vyšplhal na neuvěřitelných sedm tisíc.
Přitom obvinění nečelily jen údajné čarodějky, ale i kněží, kteří uzdravovali nemocné pomocí amuletů se jmény svatých. A co je ještě zrůdnější – rozsudkům čelilo i 1384 dětí, a to ve věku od sedmi do sedmnácti let.
Friasův rozumný přístup měl ovšem pouze malý vliv – zatím. V následujících letech se však takzvaný advokát čarodějnic stal jedním z nejvlivnějších mužů inkvizice, která tak postupně opouštěla od přemíry brutálních metod výslechů. O to se také snažil Frias i v Logroňu.
On, stejně jako zkrátka všichni místní lidé, si kladl otázku, jak je možné, že do příjezdu inkvizitorů se v kraji žádné čarodějnice nevyskytovaly?
Bez důkazů
Spis samotného procesu tvořil 11 tisíc stran. Byly to stránky popsané fanatickými výplody fantazie inkvizitorů i svědků – samozřejmě to byly výpovědi získané na mučidlech. Proces byl zakončen velkolepou popravou. Na náměstí hořelo najednou 12 hranic.
Frias se tak v květnu 1611 pustil do vlastního vyšetřování. Nepoužíval mučidel, konfrontoval svědky s jejich předchozími výpověďmi. Po osmi měsících se ujistil o své pravdě – ve skutečnosti nikdo nikdy neviděl čarodějnictví a neexistoval žádný skutečný důkaz. Procesy tak zastavil sám inkvizitor.
