Na svazích Pyrenejí, u malé vesničky Sainte Miande jižně od Toulouse nalezneme hřbitůvek, kde se nachází náhrobek zarostlý břečťanem. Pokud jej odhrneme, můžeme číst: „Zde leží ostatky mladíka, který přišel odnikud.“
Záhadná návštěva
V září roku 1900 zuřila v této krajině silná bouře. Sedláka a jeho manželku, kteří žili na samém kraji vesnice, probudily uprostřed noci rány na okenice. Zpočátku to přičítali silnému větru, ale když bouchání neustávalo, sedlák vstal a šel se podívat. Jaké bylo jeho překvapení, když před sebou spatřil asi desetiletého chlapce, který přes sebe měl přehozený jen jakýsi pytel. Byl až nepřirozeně bledý a na rukou měl jen tři prsty.
Vzali chlapce dovnitř a na druhý den ráno mu dala selka nějaké oblečení po nejstarším synovi – avšak chlapec nevěděl, co si s oblečením počít. Přejížděl prý prsty po látce, ale nic si neoblékl. Zprvu měli dojem, že je chlapec hluchoněmý nebo slabomyslný, a že nejspíš utekl z nějakého ústavu. Ale ukázalo se, že mluvit umí – ale řečí, které nikdo nerozuměl. Neznal ovšem ani ty nejběžnější věci. Selka mu musela kupříkladu ukázat, jak se pije z hrnku, jindy jej zase na smrt vyděsila domácí kočka.
Duchovního pozorování
Sedlák tedy zašel za místním duchovním jménem René Mouville. Duchovní byl vzdělaný muž, který před vysvěcením na kněze působil jako profesor na Lyonské univerzitě. Načas vzal chlapce k sobě na faru, aby zjistil, co je zač. Čím více ho poznával, tím komplikovanější mu celá věc připadala. I když by zpočátku člověku mohl chlapec připadat jen jako slaboduchý – co ty tři prsty, extrémní útlost a bledost? Navíc se chlapec neukázal jako zaostalý, naopak.
Kněz nemohl přijít na to, jakou řečí chlapec hovoří, zkoušel se s ním tedy dorozumět pomocí kreseb obyčejných věcí. Ani to ale nepomohlo, proto vytvořil číselné řady pomocí bodů. Na to již chlapec rychle reagoval – vzal tužku a papír a začal velmi rychle tvořit shluky teček. Duchovní pak zjistil, že kluk vypočítal druhé a třetí odmocniny z jím nakreslených čísel – přičemž výsledek vyjádřil již vytvořeným bodovým kódem. Komunikaci s malým návštěvníkem se tedy podařilo navázat pomocí matematiky.
V následujících týdnech si chlapeček osvojil základní slovní zásobu a doprovázel faráře na jeho návštěvách obyvatel vesnice. Tak ho vlastně i přijali za svého a zvykli si. Bylo zajímavé pozorovat, jak dítě fascinují ty nejjednodušší věci. Celé hodiny se díval na tekoucí vodu, zvířata nebo i oblaka na obloze.
Odkud přišel?
Jeho pobyt zde ale netrval dlouho. Po Vánocích téhož roku, kdy se našel, náhle onemocněl. Trpěl vysokou horečkou a byl ještě bledší než obvykle, navíc rychle zeslábl. Lékař si nevěděl rady. Srdce dítěte prý pracovalo o polovinu pomaleji, než je běžné u zdravého člověka. Byl na tom tak špatně, že ani nebylo možné ho převézt do nemocnice a v polovině března 1901 zemřel. Byl pohřben na místním hřbitově, ale dodnes zůstává záhadou, kdo to byl a odkud přišel. Z nějakého paralelního světa, z jiné dimenze?
