Do dějin se tato žena zapsala jako Jana I. Šílená, či Johanka Šílená. Dodnes však v lidovém podání figuruje jako „la loca de amor“, šílená z lásky, za čímž se skrývá spíše drama sexuální závislosti. Každopádně jde (alespoň pro citlivé čtenáře) o příběh lásky a utrpení.
Janino mládí
Jana se narodila roku 1479 v Toledu, jejími královskými rodiči byli Ferdinand II. Aragonský a Isabela I. Kastilská. Jana byla vychovávána přísně, až asketicky, rodiče jí lásku najevo nedávali, což ji záhy vedlo k dojmu, že ji nikdo nemá rád. Za vlády jejích rodičů museli být všichni poddaní katolického vyznání, pronásledování tak byli nejen Mauři, ale i Židé a všichni, kdož byli považování za kacíře. Mučení bylo na denním pořádku, stejně jako hořící hranice, a všemu možná přihlížela i bledá, křehká a vnímavá Jana. Měla jednoho bratra a tři sestry.
Roku 1495 se rodiče rozhodli, že ji provdají – důvody byly čistě politické. Nechali ji vymalovat a portrét zaslali také na dvůr císaře Maxmiliána I. Habsburského. Jana měla být provdána za císařova syna Filipa, aby její rodiče získali spojence proti svému úhlavnímu nepříteli, Francii. Filipovi se říkalo „Sličný“ a měl pověst mladíka, který se raduje ze života. Už jako mladý vévoda vládl Flandrům a Burgundsku.
Veliká láska a veliké trápení
Jana, která toužila po lásce, se nemohla o rok staršího ženicha dočkat. 12. října 1496 se konečně poprvé setkali, a na místě se do sebe zamilovali (tehdy však pro Janu také začalo velké trápení). Do oficiální svatby zbývaly ještě čtyři dny, ale Filip uprosil kaplana, aby je oddal ihned. Pak se také ihned odebrali do postele, kde strávili čtyři dny a noci. Jana, která v mládí tolik postrádala lásku, Filipovi úplně propadla. Filip byl však neustále na „služebních cestách“ a nevyhýbal se milenkám, což Jana těžce nesla, nicméně po roce byla těhotná. Už tehdy se u ní však projevily známky melancholie, těžce snášela Filipovy nevěry. Roku 1500 porodila druhé dítě, syna Karla, který se později zapsal do dějin jako císař Karel V. Zároveň toho roku v Granadě zemřel ve věku pouhého jednoho roku Isabelin vnuk a zároveň následník trůnu, princ Miguel – a Jana se tak rázem stala dědičkou španělského království, i se všemi zámořskými državami.
Zatím mezi ní a Filipem docházelo k novým a novým roztržkám, což však nezabránilo tomu, aby ji Filip opět nepřivedl do jiného stavu, a tak se roku 1501 narodila dcera Isabela. Konečně se manželé vypravili bez dětí po souši do Španělska, aby se setkali s Janinými rodiči. Roku 1502 dorazili do Toleda a krátce nato kortes – španělské shromáždění stavů, šlechty, představitelů církve a měst, potvrdil následnictví Jany a Filipa na kastilském a aragonském trůnu. Filipovi se však španělské mravy nezamlouvaly, a přestože Jana znovu otěhotněla, nechal ji na místě a odjel do Paříže, i když jej od toho zrazovala královna Isabela. Jana se uzavřela ve svých komnatách a řadu dní nechtěla nikoho vidět. Zcela propadla depresím. Její stav se poněkud zlepšil narozením syna Ferdinanda. Jana se ihned rozhodla odjet do Flander, jenomže Španělsko mezitím vyhlásilo Francii válku a pozemní cesta byla zablokována vojskem. Plavba byla v tomto ročním období velmi nebezpečná, když však na ní Jana trvala, Isabela nechala dceru převézt do hradu La Mota a tam ji střežit. Jana vyváděla, jako by opravdu přišla o rozum a otec k ní vyslal dokonce dva lékaře, aby ji pozorovali. Dnešní badatelé dospívají k názoru, že se Jana stala klinickým případem hlavně kvůli dlouholetému abnormálnímu potlačování osobnosti, jiní její nemoc označují za schizofrenii, další za maniodepresi.
Věznění však skončilo, a když Jana počátkem června 1504 přijela do Bruselu, její stav se poněkud zlepšil, což se ale změnilo v okamžiku, kdy spatřila po boku Filipa jeho milenku. Napadla ji nůžkami a bodla do obličeje, zkrátka řádila a Filip ji ztloukl tolik, že musela na několik dní ulehnout.
Filipova smrt
Jenomže – 26. listopadu zemřela královna Isabela a její závěť prohlásila Janu novou královnou Kastilie. V případě její nezpůsobilosti má vládnout Ferdinand, dokud Janinu synovi Karlovi nebude 20 let – Filipa tedy v závěti zcela opomenula. Filip změnil taktiku, nyní potřeboval Janu zdravou – tudíž se s ní udobřil, zase s ní spal a Jana se opět dostala do formy. Roku 1505 se narodila holčička Maria. Jana s Filipem se vydali do Španělska, ale Filip byl velmi důrazně varován před otravou jedem. My nevíme, jak moc to bral vážně. Každopádně jej 17. září 1506 zaskočila silná horečka. Filip, zdravý do té doby jako řípa, po pár dnech upadl do bezvědomí, a 25. září zemřel v 28 letech. Oficiálně se stal obětí infekce. Zda to byla pravda, nebo byl odstraněn, nevíme. Po jeho smrti se narodila dcera Kateřina, pozdější portugalská královna. Jany se zmocnila naprostá apatie a několik týdnů jen ležela a zírala před sebe. Pak se probrala a zeptala se, kde je její muž. Když jí bylo řečeno, že v klášteře u Miraflores, kde ho pohřbili, vydala se tam a nastal den, který patrně definitivně prokázal Janino šílenství.
Jana požádala mnichy, aby otevřeli hrob a vyzvedli rakev. Musel být přivolán biskup, protože mniši odmítli a Jana běsnila a válela se po podlaze. Nakonec se jí podvolili, odkryli rakev a Jana se vrhla k mrtvému Filipovi a líbala mu nohy…
Rakev pak musela být naložena na vůz, Filip si totiž přál být pohřben v granadské katedrále. Nevíme přesně, jak se chtěla s rakví dostat až do Granady. Roku 1507 Jana jela vstříc s „pohřebním průvodem“ otci. Když ji její otec uviděl, prý se rozplakal. Zjevně chátrala. Oficiálně mu pak předala některé pravomoci.
Janin konec
Ferdinand ji však dal odvézt do pevnosti Tordesillas a tam střežit. Od té doby vládl diktátorsky. Ale kastilský lid neuvěřil Janině choromyslnosti, její cestování s manželovou mrtvolou chápal jako projev zoufalství láskou zdrcené mysli. Ferdinand roku 1516 zemřel (zřejmě na předávkování afrodiziakem). Roku 1518 se stal kastilským králem Karel, a to bez spoluúčasti své matky, kterou v jejím „vězení“ k tomuto kroku přemluvil. Ještě toho roku se stal také králem v Aragonii, ale chtěl to dotáhnout na císaře, což se mu nakonec podařilo. Když se ale roku 1520 vypravil do Německa, došlo v některých španělských městech k povstání, revoluce však brzy ztroskotala, Jana již nebyla schopna vládnout – nebo nechtěla uškodit synovi, který s ní nezacházel právě v rukavičkách.
Jana žila pod zámkem dlouhých 46 let. Zemřela 12. dubna 1555.
