Násilí v blízkých vztazích je palčivý problém. Práce se vztekem je možná, upozorňuje nová kampaň

Zdroj: Pexels/RDNE Stock project

ČESKO –  Čísla to nejsou radostná: až 30 % populace se dopouští násilí ve vztazích, v blízkých vztazích mu čelí kolem třetiny českých žen. Osm z deseti mužů, kteří již docházejí na specializovanou terapii, zažili násilí jako děti ve svých primárních rodinách. A jak také poukázal výzkum organizace Liga otevřených mužů, tři až čtyři děti v každé třídě jsou svědky domácího násilí ve svých rodinách. A to přitom tato čísla reálně mohou být ještě vyšší. I proto Liga otevřených mužů zahajuje kampaň Zastav násilí…

Zastav násilí!

Kampaň je projektem realizovaným zmiňovanou Ligou otevřených mužů v rámci programu Lidská práva. Hlavním cílem projektu pak je zvýšení povědomí o práci s násilnými osobami a destigmatizace tématu násilí v blízkých vztazích. Zapojení odborníci ale také chtějí šířit informace o možnostech terapeutické práce s původci násilí a také o terapeutických programech, do nichž se lze zapojit. Tyto programy přitom nabízí jen několik neziskových organizací v Česku, především v Praze a Brně. Problematické jsou však jejich omezené kapacity vzhledem k tomu, nakolik rozšířené násilí ve vztazích je. Ostatně, jako závažný problém jej vnímají více než tři čtvrtiny lidí v Česku.

I vzhledem k pokrytí zájmu o související terapie by bylo dle slov terapeutky Adély Klingelové namístě provedení rozličných systémových změn. „Nyní vzniká Asociace sdružující organizace, které se věnují práci s osobami dopouštějícími se násilí. Aktuálně stát přispívá každé jednotlivé organizaci cca 5 milionů ročně, celkově tedy 30 milionů. Nestíháme pokrývat poptávku a nejsme tak dostupní. V tuto chvíli jsou finance nejpalčivější téma, pomohly by ale i legislativní změny,“ shrnula.

Kde se bere domácí násilí

Kořeny domácího násilí tkví obvykle v primární rodině. Jak také vysvětlila Klingelová, klíčové je, jaké vzorce chování si v dětství vzhledem k práci se vztekem a násilím osvojíme díky tomu, co sami pozorujeme ve svém okolí. Roli ale sehrávají zkušenosti z dalšího sociálního prostředí i naše tzv. zvládající mechanismy, práce se stresem, vztekem i bezmocí. Ne každý s nimi totiž umí adekvátně zacházet. A pokud se vše patologicky zvrtne, je vhodné, pokud člověk vyhledá odbornou pomoc – terapii.

Jak pracovat se vztekem?

Násilí je obvykle výsledkem nezvládnutých emocí. „Vztek jako emoci zažíváme všichni, je to důležitá emoce, ale je třeba naučit se s ní pracovat tak, abychom se nedopouštěli násilí. To je již chování, za které neseme zodpovědnost. Je třeba vztek poznat když nastupuje, umět zastavit násilné chování a změnit vzorce chování na nenásilné mechanismy,“ upřesnila Klingelová. Nejčastější je přitom násilí mužů směrem k partnerkám, nezřídka se ale projevuje i na dětech. Ať už se pak člověk se sklony k násilí rozhodne terapii absolvovat z vlastní vůle, nebo na základě podnětu okolí, celý proces může trvat až rok. Faktem totiž je, že násilí má celou řadu podob – a to nejen tu fyzikou, ale i psychickou. Velkým tématem začíná ale být i sexualizované násilí, sociální a ekonomické násilí či násilí latentní.

Jak potom uzavřela Klingelová, Česko se má v oblasti prevence násilí stále co učit. Pozitivní ale je, že zájemců o práci se vztekem a agresí ale i u nás postupně přibývá, protože čím dál více lidí si uvědomuje, že určité chování jednoduše není v pořádku.