Roku 1562 byla spolu se svým manželem Maxmiliánem korunována na českou královnu jeho žena Marie. Tehdy to bylo poprvé, kdy měla na hlavě českou korunu Španělka.
Katolička Marie
Maxmilián byl Mariin o rok starší bratranec a jejich sňatek se konal roku 1548, oba byli příslušníky habsburské dynastie. Mariin otec Karel V. získal španělský trůn a právě Španělsko (se svými zámořskými územími) bylo v 16. století základnou habsburské moci. Maxmilián byl členem rakouské větve rodu, založené Karlovým bratrem Ferdinandem.
Marie se narodila roku 1528 v Madridu. Jak se na španělskou infantku sluší, byla vychovávána, společně s bratrem Filipem, v duchu přísně katolickém. O sňatku se Maxmiliánem se začalo uvažovat brzy – nic nevadilo, že byli blízcí příbuzní. Dokonce v žilách obou kolovala krev jejich nešťastné babičky Johanky Šílené.
Snoubenci – a blízcí příbuzní současně
Roku 1548 bylo vyhlášeno zasnoubení a rozhodnuto, že Maxmilián po svatbě zůstane ve Španělsku. Oddáni byli téhož roku, jak již bylo výše uvedeno, a to ve Valladolidu. Krása španělského dvora a jeho bohatství, to sice na Maxmiliána dělalo dojem, ovšem s tamním duchovním klimatem se nemohl ztotožnit. Vůbec mu tudíž nevadilo, že jej otec po dočasné roztržce s bratrem Karlem roku 1550 ze země odvolal. O dva roky později jej následovala do Vídně i Marie s dětmi.
Přišla zde do úplně jiného prostředí, než na jaké byla zvyklá – hlavně tolerantnějšího a uvolněnějšího. Vzala si však sebou španělské dvořany a dvorní dámy.
Svazek byl přesto šťastný
Názorově se tedy manželé příliš neshodovali, ale neznamená to, že by jejich manželství nebylo šťastné. Během prvních dvaceti let manželství porodila Marie 16 dětí, většinu času v těchto letech tedy prožila v jiném stavu. Je možné, že to lze vysvětlit i tím, že své děti nekojila, ale svěřovala kojným, tak jak to bylo zvykem. Laktace totiž v té době byla poměrně dobrým antikoncepčním prostředkem, který časovou vzdálenost mezi porody prodlužoval.
Avšak děti přes veškerou péči umíraly – jeden ze synů se narodil mrtvý, dalších pět dětí zemřelo do jednoho roku. Zase je ovšem pravdou, že pět z dětí zemřelo až kolem šedesátky. (Zde na tomto příkladu můžeme vidět, jak ošidná jsou průměrná čísla pro úmrtnostní poměry v minulosti – zde v této rodině je to asi 30 let).
Zajímavé je, že tyto přeživší děti projevovaly jakousi nechuť vstupovat do manželského stavu. Nejznámější je Rudolf II., ale také ze čtyř dalších bratrů se oženili jen dva, Matyáš a Albrecht, a to ani jeden z nich již nebyl mladíkem. Dvě sestry vstoupily do kláštera. Co je od sňatku tolik odrazovalo? Bylo to něco mezi rodiči? Marie byla velmi plodná, to ale v další generaci nebylo nic platné – její synové zůstali bez legitimních mužských dědiců a vlády v podunajské monarchii i císařské funkce se musela roku 1619 ujmout štýrská větev habsburského rodu.
Korunovace
Maxmilián byl tolerantní k nekatolíkům, což španělsky rigorózní Marie nikdy nepochopila. Trvala tedy na tom, aby synové Rudolf a Arnošt byli posláni na vychování do Španělska, kde je pak vystřídali další dva bratři. Nabízí se otázka, proč dala přednost letité nepřítomnosti dětí před hrozbou, že by se snad mohli „nakazit“ kacířstvím.
Když zemřel Maxmiliánův otec, byla jeho cesta na císařský trůn i k vládě v dědičných zemích otevřená. Marie roku 1562 poprvé přijela do Prahy a byla zde s manželem korunována. V Praze byla nakonec jen třikrát, trvale zde nežila, přesto zasáhla do našich dějin – ze Španělska s ní totiž přicestovaly dvorní dámy, a některé z nich si vzali za manželky přední čeští šlechtici. Zřejmě nejznámější je sňatek pana Vratislava z Pernštejna s Marií Manrique de Lara – jejich dcerou byla proslulá Polyxena z Pernštejna.
Návrat do Španělska
Roku 1576 zemřel Maxmilián a Marie si na čas za své sídlo vybrala Pražský hrad, (vděčíme jí za kapli sv. Vojtěcha). Poté, co nastoupil syn Rudolf na trůn, se začala dostávat do stále větší izolace. Rudolf II. špatně nesl její neustálé připomínání, aby dostatečně dbal zájmů katolické církve, a tak když roku 1580 zemřela její nejstarší dcera Anna, provdaná za Filipa II., Marie se vrátila do Španělska. Ani v rodném Madridu nenašla umíněná žena klid, byla podezírána, že usiluje o místo regentky v případě, že by Filip II. zemřel. V roce 1603 zatrpklá Marie zemřela.
