O co méně zdí nám zůstalo zachováno z tohoto hrádku, o to víc se zachovalo pověstí a záhad. To je Čertův hrádek u obce Olomučany na Blanensku.
Historie
Nevíme ani přesně, kdy vznikl, pravděpodobně na konci 13. nebo na začátku 14. století. Známe však důvod – měl střežit obchodní stezku, která vedla údolím pod ním. Oproti tomu však jeho majitel Jakub Čert z Bořitova, který žil v polovině 14. století, cestu nechránil, ale podnikal z hradu loupeživé výpravy do okolí. Hrad byl zřejmě zničen za husitských válek. Jako poslední majitel je uveden Jan z Olomučan roku 1437. V současnosti tu můžeme vidět fragmenty zdí a odkrytou část nádvorní zdi paláce. Materiál z tohoto hrádku byl použit ke stavbě nedalekého Nového hradu.
Pověsti
Už sám název hrádku naznačuje leccos. Za panem Vilémem, majitelem Nového hradu a majitelem celého panství, přišel jednoho dne tajemný černý muž. Přímo požádal o místo, kde by si postavil vlastní hrádek. Pan Vilém se zachoval velkoryse a nechal mu pozemek na protějším kopci. Záhadný muž postavil hrádek v rekordním čase, takže se začaly šířit podivné zvěsti – totiž že v tom musí být zapojena nějaká magie.
Pak se najednou začaly ztrácet mladé dívky. Z hrádku bylo občas slyšet volání o pomoc – místní se však tak báli tajemného hradu, jehož existenci spojovali se samotným ďáblem, že se tam sami nevypravili.
Jednou v noci však vypukl na hradě požár – vesničané k němu spěchali, našli však už jen trosky a pán hradu zmizel. Lidé začali na místě kopat a hrabat, hledaje případný poklad, narazili však ke svému zděšení na lidské kosti a dokonce ještě na těla mrtvých děvčat…
Tovaryš
Každému bylo jasné, že takovému místu je lépe se vyhnout, ale jednou do Olomučan dorazil mladý tovaryš, který si vyslechl hrozný příběh, ale přesto se cítil na to, aby na Čertův hrádek zašel. Oznámil, že tam přespí – ostatní viděli, že jej nijak neodradí, tak se za něj alespoň začali modlit.
Tovaryš si na hrádku našel místo na spaní a chystal se ulehnout, když tu se objevil černý kočár. Našeho tovaryše začal pronásledovat muž oblečený celý v černém, ale to nevěděl, že tovaryš je kovářského řemesla. Byl to pořádný pořízek a krom toho nebojsa – nic nevadilo, že černého rytíře považoval od začátku za čerta. V boji měl tovaryš navrch a podařilo se mu muže přiškrtit. Pustil jej pod podmínkou, že se tu na hrádku již víckrát neukáže. Čert opravdu zmizel a kovářský tovaryš dostal za odměnu vše, co z hrádku zbylo. Nakonec se i v kraji usadil.
Pověsti, které se týkají nejasného založení hrádku, jsou opravdu spojeny s čerty – ale s pány, kteří se takto jmenovali – zmiňovaný Jakub Čert z Bořitova nebo Hynek I. z Kunštátu a Jevišovic, též loupeživý rytíř, zvaný Suchý Čert. Podařilo se však prokázat, že hrad nevlastnil. Pravdou je, že hrad se původně jmenoval podle nedaleké vesnice Olomučany a název Čertův hrádek vznikl na základě pověstí.
