K objevení jeskyně došlo v 18. století
Převládá názor, že rytiny znázorňují kupříkladu svatou Kateřinu, svatého Lawrence a svatého Kryštofa. Dalšími postavami mají být Maří Magdaléna, Richard Lví srdce a král David (autor Žalmů).
Jeskyně byla objevena v roce 1742. Tehdy dělníci na tomto místě zdvihli velký kámen a chtěli zapustit sloupky, na nichž měla stát lavice. Když se objevil tento prostor, spustili tam malého chlapce, který se měl podívat, zda se v hloubi neskrývá nějaký poklad. Práce v jeskyni pak řídili krejčí George Lettis a prodavač William Lilly, kteří bydleli v domě nad vchodem do ní. Poklad sice objeven nebyl, našly se však zbytky lidské kostry, kousek mosazi a střepy šálku.
Mohlo by vás zajímat
Zajímavé rytiny jsou trochu záhadou
Je možné, že jeskyni používali templáři předtím, než je papež Klement V. v roce 1312 postavil mimo zákon. Možná však i potom. Místní badatelé jsou přesvědčeni, že jeskyně s templáři souvisela v letech 1199 – 1254, možná sloužila jak skladiště a zároveň ovšem jako kaple k soukromým modlitbám.
Některé z rytin naznačují ale i pohanský původ. Jednou z nejnápadnějších je žena s korunou a kolem s osmi loukotěmi ve zdvižené ruce – křesťané jí přiřkli jméno svatá Kateřina, kterou templáři chovali ve zvláštní úctě, protože právě na svatou Kateřinu v roce 1177 zvítězili nad Saladinovými Saracény. Jiní lidé jsou však přesvědčeni, že postava znázorňuje královnu podsvětí Persefonu.
Jeden obraz, na němž se nacházejí dvě postavy těsně vedle sebe, je zase podle jednoho názoru pozůstatkem templářského znaku dvou rytířů jedoucích na jednom koni.
Jedná se o velmistra řádu?
Další rytina zůstává záhadou, i když ji odborníci v poslední době rovněž dávají do souvislosti s templáři. Vyskytla se domněnka, že postava je muž stojící před oltářem, ale ihned se objevila námitka, že jeho pokrývka hlavy vypadá spíš na kacířskou čapku. Pokud tomu tak opravdu je, mohla by postava podle Petera Houldcrofta z Roystonské okresní historické společnosti, který jeskyni zkoumá dlouhá léta, znázorňovat velmistra templářů Jacquese de Molay, který byl roku 1314 upálen v Paříži.
Jestliže by to byla domněnka správná, mohla by určovat stáří jeskyně a svědčila by o tom, že ji skutečně používali templáři, když se museli začít skrývat. Sloužila by jako tajné shromaždiště, kde skládali přísahu noví členové – anebo ti stávající potvrzovali loajalitu.
