Přemysl Otakar II. padl v roce 1278 na Moravském poli. Královna-vdova Kunhuta se tehdy obrátila na Otu Braniborského, který se měl ujmout správy země. To ale byla chyba.
Braniboři a Václav na Bezdězu
Braniborský markrabě a jeho lidé drancovali zemi, Ota si počínal spíš než jako správce jako okupant a hned v roce 1279 zajal sedmiletého Přemyslova syna Václava (později Václav II.) i jeho matku, a internoval je na hradě Bezdězu. Kunhutu propustil asi po dvou měsících, aby zařídila manželův pohřeb, ta se však již na hrad nevrátila a uprchla na Opavsko, kde sídlil manželův nemanželský syn Mikuláš (z jeho vztahu s Anežkou z Kuenringu). Usídlila se tam v Hradci nad Moravicí.
Záviš z Falkenštejna
V té době se objevuje Záviš z Falkenštejna, šlechtic a předák jihočeských Vítkovců – a ti se kdysi vzbouřili proti Přemyslovi a přešli na stranu Rudolfa Habsburského. Záviš, nejstarší syn Budivoje z Krumlova, se na rozdíl od svých bratrů psal s přídomkem podle bavorského hradu, odkud pocházela jeho matka Perchta (či Berchta). Z Kunhuty a Záviše se stali milenci, roku 1281 se jim narodil syn Jan (Ješek), který později vstoupil do řádu německých rytířů a stal se dokonce zemským řádovým komturem pro Čechy a Moravu. Záviš byl v době, kdy poznal Kunhutu, vdovcem, ale jeho první manželku neznáme. Víme, že s ní měl dceru, která se vdala za Hynka Krušinu z Lichtenburka.
Svatba a smrt
Když byl v roce 1283 propuštěn mladý Václav, Kunhuta se setkání s ním vyhýbala. Nejdříve mu poslala list s prosbou o odpuštění. Václav nakonec matku laskavě přijal a zanedlouho se u dvora objevil i Záviš, protože matka se za něj podle všeho velmi přimlouvala. Po nějakém čase si naklonil i mladého krále a také se mu podařilo zlikvidovat vliv dosavadních zemských předáků a v úřadech je nahradil svými příbuznými a přáteli. Stal po králi prvním mužem království a navíc také otčímem krále, protože se za něj Kunhuta v roce 1285 vdala, s požehnáním svého syna. Ovšem již v září téhož roku královna zemřela, asi na tuberkulózu.
Třetí manželství
Údajně jí měl Záviš slíbit, že se už neožení, oženil se však, a to s princeznou Alžbětou, sestrou uherského krále Ladislava IV. Bydleli na hradě Svojanov, který si přivlastnil jako údajné dědictví po Kunhutě. Zde se jim narodil potomek a Záviš hodlal pozvat na křtiny krále Václava II. – ten již ale naslouchal jeho odpůrcům, kteří jej přesvědčili, že Záviš chystá zradu. Záviš byl nakonec v roce 1290 sťat u Hluboké.
Skandální vztah
Kunhuta prý byla velmi krásnou ženou a byla tím proslulá, ale také ženou mimořádně pyšnou. Ovšem v době svého milostného vzplanutí byla ještě mladá – bylo jí třiatřicet a Závišovi asi devětadvacet. Vztah Kunhuty a Záviše byl na tehdejší dobu mimořádný a byl to skandál. Královny-vdovy měly vést počestný život, natožpak se vdát za nižšího šlechtice. To vše Kunhuta porušila, prostě se zamilovala. Zbraslavská kronika toto vzplanutí dokonce vysvětluje působením ďábelských sil.
Na protichůdná hodnocení Záviše z Falkenštejna můžeme narazit už v dobových pramenech. Ale byl to jistě výborný politický taktik. Kým však byl doopravdy, rytířem každým coulem a neohroženým mužem, nebo také sobcem, který sledoval své vlastní zájmy?
