Robert Sandford a jeho žena Mary hledali několik měsíců dům, jaký by si představovali – a podařilo se. Byla jím malá usedlost na okraji lesa poblíž Ashbourne v téměř liduprázdném Peak District. Na jaře roku 1901 se sem přestěhovali z Londýna.
Domov dvou zločinců
Domek, který se stal jejich novým domovem, stál na katastru dřívější selské usedlosti, kterou kdysi dávno vlastnili dva bratři. Ti se však dostávali tak často do konfliktu se zákonem, že příbuzní po jejich smrti mohli jen s velkým úsilím prosadit křesťanský pohřeb. Bratři byli pochováni na hřbitově u normanského kostelíka, který stál jako jediná stavba v blízkosti domu Sandfordových. Hrob bratrů byl zakrytý mramorovou deskou, na níž byla umístěna plastika dvou vedle sebe odpočívajících těl, a v čele byl postaven pomník.
Legenda, tradující se v širokém okolí, pravila, že kamenné sochy opouštějí každý rok na svátek Všech svatých mramorovou desku a chodí na dějiště svých bývalých zločinů – místo, kde nyní stál domek Sandfordových, kteří se ale této pověsti spíše smáli.
Chybějící sochy?
Avšak jednoho podzimního odpoledne se Robert Sandford rozhodl, že se ještě před setměním projde. Když se procházel po nedalekém hřbitově, zůstal jako přimrazený. Mramorová deska na hrobě obou bratrů byla prázdná. Nejprve jej napadlo, že jde o nějaký žert, ale kdo by jen tak dokázal zvednout a přemístit těžké kamenné sochy? Raději se obrátil na cestu k domovu. V půli cesty se ale zastavil. Nenapadalo ho žádné rozumné vysvětlení celé události, a tak sebral odvahu a vrátil se na hřbitůvek. Byla už téměř tma a on ve světle zápalky viděl, že sochy jsou na svém místě. Usoudil tedy, že se předtím nějak musel zmýlit. Vypálil další zápalky, aby si místo dobře prohlédl, ale nenašel nic podezřelého, jen jedné soše chyběly na pravé ruce dva prsty, což podle svého uvážení původně přehlédl.
Záhadná vražda
Vydal se domů, když už byla téměř úplná tma. V žádném okně jeho příbytku se ale nesvítilo, přestože manželka Mary měla být doma. Sandford jakoby cítil, že se něco stalo. Rozběhl se a volal přitom jméno své ženy, odpovědí mu však bylo jen ticho. Podařilo se mu zapálit petrolejovou lampu, i když už propadal panice. Pohled, který se mu naskytl, jej ohromil. Malý obývací pokoj vypadal děsivě – kamenná podlaha byla zdemolovaná, ve stěnách byly široké trhliny a těžký stůl ležel rozbitý na podlaze. Na zemi také ležela zardoušená Mary.
Pan Sandford nebyl daleko od nervového zhroucení, ale běžel do nejbližší vesnice pro pomoc. Policisté i obyvatelé Ashbourne se okamžitě vydali pátrat po vrahovi, nenalezli však po nikom žádné stopy.
Den před pohřbem seděl Robert v domku vedle mrtvého těla Mary a v hlavě si přehrával události minulých dní. Do mysli se mu stále vkrádala ona legenda o putujících sochách. Jaká to síla mohla tak drasticky poškodit domek a zardousit jeho ženu, mu nikdo nedokázal vysvětlit. Celé mu to připadalo jako zlý sen. Naposledy svou ženu chytil za ruce. Její pravice byla stále pevně sevřena, ale když se mu podařilo ztuhlé prsty rozevřít, vypadl z nich kousek bílého kamene. Byly to dva prsty vytesané z kamene.
