Rytířův zločin
Tento příběh začal roku 1690. Jako urozený majitel půdy a šlechtic si vyhradil právo, že na svém panství si může dělat, co se mu zlíbí. Byl proto asi velmi dotčen, když se mu začala vzpěčovat pohledná služka Marie Leppinová, která se dávno zaslíbila ovčáku Pickertovi. Ačkoliv Christian Friedrich trval na svém „právu první noci“, Marie také trvala na svém. Co pak následovalo, zůstane navždy záhadou.
Lidé z Kampehlu ale dodnes přísahají na holý život, že to muselo být přesně takto: rytíř ovčáka jedné noci na pastvině zavraždil. Chtěl tím prý dát najevo, kdo je tu skutečným pánem. Marie Leppinová jej obžalovala z vraždy svého snoubence před soudem v sousedním Neustadtu and der Dosse, ale přesný zápis o průběhu soudního procesu se nedochoval. Pouze v kronice je zaznamenáno, že pán von Kahlbutz trval na své nevině, a jelikož mu bylo jako feudálnímu pánu nakloněno i právo, mohl se z obvinění dostat pomocí takzvané očistné přísahy. Měl prý prohlásit, že jestliže je vrahem, ať jeho tělo nezetlí. Na soudce to udělalo dojem, tak rytíře osvobodil. A oběť? Ta prý musela být nepochybně zasažena bleskem.
Mohlo by vás zajímat
Rytíř žil dalších 12 let, a poté byl s veškerou pompou pohřben v hrobce malého kostela v Kampehlu.
Křivá přísaha?
V místní kronice je dále zaznamenáno, že se pak jeho duch zjevil vícekrát na mostě, nedaleko od místa činu. Když se pak v roce 1749 nový majitel panství rozhodl renovovat kostel, začalo to být napínavé. Chtěl totiž rakve příslušníků Kahlbutzovy rodiny přemístit z kostelní hrobky na hřbitov. Jako obvykle byly znovu otevřeny. Z veškerého příbuzenstva zbylo pár kostí, ale Christian Friedrich spočíval v rakvi skvěle zachovaný – jen lehce svraštělý. Naplnila se snad křivá přísaha?
Nebyl každopádně znovu pohřben, ale vystaven v nynější hrobce. Dopomáhá malé obci k docela slušnému výdělku, protože stále ještě přicházejí turisté, aby viděly tento fantastický fenomén na vlastní oči.
Další jevy
Bavorsko je vůbec známé nejrůznějšími strašidelnými jevy. Řidiči prý v noci často pozorují u místa, zvaného U čtvrtkamene, poblíž Klingu, zvláštní, modře zbarvená oblaka, která jako by se spojovala a zase rozdělovala. K tomuto kameni, který leží asi dva metry od silnice, byla v období 1200 – 1803 přivazována těla popravených nešťastníků, kteří byli předtím odsouzeni a poté oběšeni nebo sťati.
Nedaleko fary ve Wangu stojí opuštěný dům, kde to v noci nevypadá příliš utěšeně. Ve sklepě, kde mniši vyrovnali sudy s pivem, prý skřípe starý nákladní vozík, jako by ho postrkovala sem a tam ruka nějakého ducha.
O faře na silnici z Garsu do Schnaitsee si už celé generace farářů vyprávějí o záhadných případech. Kostelníci i farní kuchařky často viděli kliky u dveří, kterými pohybovala „tajuplná ruka“, a okna, která se zavřela s takovou silou, až se z nich vysypalo sklo, ačkoli nefoukal žádný vítr.
