ČESKO – Česká školní inspekce představila klíčová data z národní zprávy PISA 2022. Ta shrnuje srovnání studijních výsledků 15letých žáků napříč 81 zeměmi světa. Žáci z Česka se za posledních sedm let zlepšili v přírodovědné gramotnosti, naopak jejich gramotnost čtenářská mírně klesla. Zpráva však poukázala i na jiný, mnohem závažnější trend: v případě znalostí českých žáků se významně promítá jejich socioekonomické zázemí. S tím přitom školy mohou pracovat jen obtížně, a to i proto, že i mnozí rodiče ke vzdělání svých potomků nepřistupují zrovna zodpovědně.
A zase covid…
I když zmíněná zpráva shrnuje, že čeští žáci se pohybují se svými matematickými znalostmi nad stanoveným průměrem, zároveň je zřejmé, že se jejich matematická gramotnost oproti roku 2018 zhoršila. A příčina je jasná: koronavirová pandemie a s ní související omezení výuky. „Toto zhoršení se neprojevilo jen u českých žáků, ale i u ostatních. Zcela jistě se promítla covidová uzávěra,“ shrnul tak předseda Unie školských asociací ČR – CZESHA, Jiří Zajíček. To pak potvrdil i Luboš Zajíc, prezident Asociace ředitelů základních škol ČR, s tím, že během covidu žáci skutečně na téměř dva roky vypadli z běžného provozu. „Tam, kde byly školy uzavřeny déle než tři měsíce, jsou navíc dopady na znalosti žáků mnohem vážnější. Bude obtížně to dohnat,“ shrnul.
Vliv socioekonomického prostředí
Průzkum hodnotil úroveň znalostí dosažených na základní škole a specificky v Česku poukázal také na to, že se rozevírají nůžky mezi žáky z dobrého socioekonomického prostředí a těmi, kteří ideální zázemí nemají. „Vliv rodiny se velmi silně promítá, buď žáka podpoří, nebo ne. My ve škole můžeme dělat vše možné, ale vliv rodiny mohou školy jen těžko nahradit,“ dodal Zajíček s tím, že je třeba motivovat žáky ze sociálně znevýhodněného prostředí k tomu, aby měli chuť a zájem o studium, což je ale poměrně komplikované. Pokud totiž v této rovnici figurují také rodiče, v řadě případů je prakticky nemožné „dotlačit je“ ke spolupráci se školou. Zejména pokud sami vzdělání nepovažují za důležité. Jak totiž doplnil Zajíc, „škola může například doučovat, poskytovat hodiny navíc rámci kroužků, to vše lze i finančně podpořit. Existuje okolo 400 škol, které jsou v Česku ve znevýhodněných oblastech a jsou již finančně podporovány, aby mohly poskytovat zázemí pro znevýhodněné. Mnohem horší je ale ta práce s rodiči. Ne všichni považují vzdělání za prioritu.“
3 roky pozadu
Výzkum přitom ukázal, že náš vzdělávací systém dokáže poskytnout adekvátní vzdělání jen určité skupině žáků – a míra předávání a osvojování znalostí a dovedností je nedílně spojena nejen se zmiňovaným rodinným zázemím žáků, ale konkrétně i s nejvyšším dosaženým vzděláním rodičů, jejich zaměstnáním či kvalitou bydlení. Přitom rozdíl ve znalostech žáků ze znevýhodněných socioekonomických skupin a těmi se stabilním zázemím činí až 3 školní roky. „Především v covidovém období jsme učili prostřednictvím moderních technologií – a ty nejsou tak dostupné v problematičtějším prostředí,“ objasnil také Zajíček. Socioekonomické prostředí se v tomto případě tedy mohlo projevit ještě výrazněji než za standardních podmínek. Důsledky výše uvedeného se pak dle obou odborníků budou odstraňovat již jen stěží.
