Spoustu lidí zná jak příběh Oldřicha a Boženy, tak příběh Břetislava a Jitky. Ostatně – hlavní hrdina druhého příběhu Břetislav I. byl synem knížete Oldřicha a pradleny Boženy.
Kým byla vlastně Jitka?
Ovšem tím, že obě ženy byly uneseny, jejich podoba končí. Oproti prosté pradleně Boženě byla Jitka ze Schweinfurtu (Svinibrodu) urozenou bavorskou šlechtičnou. Břetislav ji tedy nemohl jen tak „sebrat“, musel ji unést z dobře střeženého kláštera.
Jitka se zřejmě narodila před rokem 1003 a byla tedy zhruba stejně stará jako Břetislav. Jejím otcem byl markrabě severní bavorské marky Jindřich ze Schweinfurtu a matkou Gerberga z jakéhosi švábského rodu, víc o ní nevíme. Ale Jindřich pocházel z Babenberků, kterýžto rod známe dobře i z našich dějin. Jitka byla tedy v mládí zřejmě obklopena jistým luxusem.
Ale její otec roku 1017 náhle zemřel, matka již byla po smrti. Co jí zbývalo? Buď se uchýlit do kláštera, nebo se honem vdát za rodem odpovídajícího manžela. Toho jí ale rodiče opatřit již nestihli. Zdá se však, že odchod do kláštera pro ni neznamenal jen úděl zbožné jeptišky, klášter ve Schweinfurtu byl takovým rodinným klášterem, kde se jí mělo dostat patřičného vzdělání – trochu čtení a psaní, ale hlavně náboženství a domácí práce. Zde čekala, až jí její poručníci naleznou ženicha.
Jitka byla podle kronikáře Kosmy známá svou krásou a Břetislav na ni dostal zálusk – jenže jí vybrali ženicha jiného. Kosmas si dal velkou práci s dramatickým vylíčením toho, jak Břetislav Jitku z kláštera unesl. I autor Dalimilovy kroniky tomu věnoval náležitou pozornost. Kosmas však z Jitky udělal císařskou dceru a my víme, že to se nezakládá na pravdě.
Zločin nemusel být ve skutečnosti zločinem
Každopádně – únosy z kláštera nebyly na denním pořádku. Únosce (ba i sama unesená) se dopouštěli těžkého hříchu a zločinu. V takovém případě bylo třeba zapotřebí okamžité svatby – pokud ji ženich stihl. Všichni mužští příbuzní totiž takovému provinilci byli v patách a bylo jasné, jak jej chtějí ztrestat – živého by jej nenechali. Zneuctěná žena pak byla poslána nadosmrti do kláštera.
Jenomže nic takového se po únosu Jitky nestalo, netekla krev, nikdo se nemstil, a to je podezřelé.
Musíme si uvědomit, že Břetislav byl vlastně jaksi napůl neurozený. Když se začal ohlížet po vhodné nevěstě (která by mu případně přinesla prestiž), byla právě nedaleko českých hranic ve zmíněném klášteře panna Jitka, sice z rodu Babenberků, ale sirota. Císař Jindřich II. měl prý zájem připoutat české knížectví ke Svaté říši římské, a tak mohl rozehrát zvláštní hru. Jitčinu bratrovi Otovi Bílému slíbil švábské vévodství, když zůstane v klidu, a knížeti Oldřichovi vznešenou nevěstu pro jeho syna. Oficiálně se pro svůj původ nemohl o Jitku Břetislav ucházet, kdyby ji ale unesl a hned se s ní oženil, bylo by vše jiné.
Je to ale možné? Slavný únos je opředen krásnými pověstmi, ale co když mu předcházela zcela pragmatická dohoda? Je totiž zvláštní, že takovýto jindy těžký zločin vlastně nenalezl vyloženě nepřátelskou či negativní odezvu. Když se Břetislav po Oldřichově smrti a poté, co se jeho slepý strýc Jaromír dobrovolně zřekl trůnu, stal knížetem, udržoval s císařem Konrádem II. (nástupcem Jindřicha II.) ty nejlepší vztahy. Kdyby bylo vše vnímáno jako vyložený zločin, nešel by jistě císař za kmotra jednomu z Břetislavových synů.
Jednalo se o manželství po všech stránkách přínosné
Zdá se, podle toho, co zde bylo právě uvedeno, že Břetislav Jitku poprvé uviděl až na nádvoří kláštera a nebyl čas přemýšlet, jestli se mu líbí nebo ne. První syn Spytihněv se jim narodil až po deseti letech, v roce 1031. Měli celkem pět dětí a byli to samí chlapci.
Dále je pravděpodobné, že Jitka byla nejen dobrou matkou, ale dokonce pomáhala vládnout svému Břetislavovi. Roku 1041 využila svých kontaktů na říšském dvoře a Břetislav mohl po prohrané válce uzavřít důstojný mír a spojenectví s římským králem Jindřichem II. Černým.
Můžeme tedy konstatovat to, co se o každé panovnici nedá říci – díky svým kontaktům pomohla zvýšit mezinárodní autoritu našeho státu a byla zdatnou pomocnicí Břetislavova vládnutí.
Syn Spytihněv ji vyhnal ze země
Ovšem zvrat nastal po roce 1055, kdy se ujal po Břetislavově smrti vlády jeho nejstarší syn Spytihněv. Ten Jitku vyhnal ze země. Měl představu o očištění země od cizinců, a vlastní matku z tohoto rozhodnutí nevyjmul, i když prý vše proběhlo mírně a dal jí s sebou vše, co potřebovala, včetně šperků. Jitka odešla do Uher, kde 2. srpna 1058 zemřela. Když o tři roky později Spytihněv zemřel, další ze synů Vratislav dal matčino tělo odvézt do Prahy.
