Toleroval středověk nahotu? Ano, lidé měli zkrátka málo oděvů, se studem si tolik nelámali hlavu

Ilustrační obrázek. Zdroj: www.flickr.com

Spousta společností toleruje nahotu, a to z nejrůznějších důvodů – většinou ale žádný z těchto důvodů nesedí na středověké vnímání nahoty. Středověk nahotu přesto jaksi toleroval. Lidé měli zkrátka málo šatů.

Žádná pyžama se nenosila

Kdy lidé odkládali šaty? Tak kupříkladu spali nazí, především ti chudí. A jak tomu bylo v zemích s chladným počasím? Když byla zima, zahalili se přece jen do kožešin, v letních měsících ale spali nazí také. Ve střední a jižní Evropě ovšem takto lidé spávali i na cestách, nehledě na to, že muži i ženy bývali ubytováni v hostincích v jedné velké místnosti.

I doma spávali lidé v jedné místnosti, i s čeledí, a všichni nazí. Ne že by jim vždy nebyla zima – v tom případě se zabalili do pokrývek a kožešin nebo se přikryli jen slámou. Ovšem jejich oděv byl přes den samozřejmě propocený – tudíž se musel nechat alespoň přes noc vyvětrat. Jestliže se dá mluvit o běžné populaci, neměli lidé víc jak jednu košili – a pokud měli, připadalo jim zbytečné si čistou oblékat na noc. Také poutníci s sebou přirozeně netahali spoustu oblečení, chodili spíše s lehkým zavazadlem.

Praktická stránka byla nejdůležitější

Dokonce se stávalo, že pokud prý pocestný promokl a někde se ukryl, před ostatními se svlékl, lhostejno zda někde na statku nebo v hostinci, a pověsil šaty k ohni. Tehdejší fresky v chrámech také často zobrazují nahotu, aniž by to někoho pobuřovalo – však to byla nahota bez nějakého erotického podtextu – kupříkladu Adama a Eva v ráji apod.

A tak se na stud v těchto situacích tolik nehledělo. Praktická potřeba to vyžadovala.

Jinak to bylo v situacích, které byly považovány za společenské – návštěva kostela, procesí, hostiny, oslavy… To byla jiná, zde byla naopak nahota považována za velmi nevhodnou, lidé si sem, pokud možno, oblékali to nejlepší, co měli.

Intimita nebyla tak intimní

Intimita jako taková byla chápána také prakticky. Lidé měli mezi sebou sex v místnosti, kde samozřejmě spali i ostatní členové rodiny. Obecně to lidé chápali. Již v pozdní gotice se ale rozšířily postele s nebesy – v renesanci pak i do měšťanských a někdy dokonce i do selských místností. Závěsy u postele podle některých historiků chránily před chladem, podle jiných však vytvářely intimnější prostor, což je též pochopitelné.

Ale ani tam, kde se lidé mohli schovat před zraky ostatních, čili u lidí zámožných, si nedělali s nějakou stydlivostí hlavu. Zvali si k milování dokonce trubadúry, aby jim při aktu hráli.

A církev? V běžném životě ji nahota nevzrušovala, ovšem veřejné erotické projevy byly odsuzovány.

Renesance pak začala na nahé tělo nahlížet hlavně eroticky.