Vatikán má svá temná tajemství: Některá se týkají i exorcismu

Objekt exorcismu pohledem Hollywoodu. Zdroj: www.flickr.com

V roce 2007 prohlásil papež Benedikt XVI., že se brzy pustí do nové kampaně na boj proti posedlosti ďáblem.

Odborníkem se stal Gabriele Amorth

Gabriele Amorth, odborník na tuto problematiku a v podstatě vůdce šesti vymítačů ďábla působících v Římě, byl spokojený. Stal se také prezidentem Mezinárodní asociace exorcistů. Popisoval novinářům, že s ďáblem hovoří latinsky, ten však odpovídá italsky.

Narodil se roku 1925 v Modeně v severní Itálii, vystudoval práva, začal se ale věnovat církvi. Na exorcismus se zaměřil, když jej kardinál Poletti požádal, aby se stal pobočníkem pátera Candida, tou dobou jediného vymítače v Římě – psal se rok 1986. Od Candida se pak vše naučil.

Rituály byly revidovány

26. ledna 1999 odhalil prefekt vatikánské Kongregace pro Bohoslužbu a Svátosti, kardinál Jorge Arturo Medina Estevez, revidovaný rituál pro vymítání démonů. Přitom ovšem zdůraznil, že pouze málo lidí je skutečně posedlých, ve skutečnosti jde o posednutí jenom asi v jednom z 5000 ohlášených případů.

Jan Pavel II. však nabádal vymítače, aby pečlivě rozlišovali mezi posedlými a těmi, kteří trpí nějakou duševní poruchou. Některé praktiky totiž zaváněly středověkem a i v církvi byly zdrojem diskuzí.  Dokonce vyšel text „O vymítání ďábla a jistých žádostech“, kdy Vatikán ozřejmuje, že vymítači nesmí považovat za posedlé ty osoby, které mentálně nejsou v pořádku. Prakticky však tento text, který nahradil verzi z roku 1614, Vatikán existenci Ďábla potvrdil. Obsahuje totiž úkony k jeho vyhánění a podobně.

Kardinál Estevez odhalil různé indicie, které vedou k odhalení posednutí: mluvení v neznámých jazycích, mimořádná síla nebo silná averze ke kříži. Připustil, že mnoho moderních katolíků již v Ďábla nevěří, ale to je podle kardinála chyba „v náboženském vzdělání“.

Druh exorcismu, který se nazývá „vážný exorcismus“, tak ten může vykonávat pouze kněz s pověřením biskupa. Musí postupovat velmi opatrně a pečlivě dodržovat pravidla.

Vložil Michelangelo do svých maleb i tajemství?

V knize Sixtinské tajemství z roku 2008 autoři rabín Benjamin Blech a Roy Doliner napsali, že když Michelangelo Buonarroti pracoval na výzdobě stropu Sixtinské kaple, vložil do maleb zprávu o toleranci a volnomyšlenkářství, aby dodal odvahu postavit se tehdejším podle něj represivním praktikám církve. Podle autorů tak našel důmyslný způsob vyjádření určený těm, kteří mají dostatečné schopnosti, aby se naučili tajnému jazyku. Domnívají se, že navzdory papeži Juliu III. změnil Michelangelo původní křesťanský návrh na převážně židovskou tematiku (židovské symboly byly v té době neobvyklou formou kacířství).

Během staletí byla církev nejspokojenější, když se její činnost, která by lidem nebyla vhod, odehrávala mimo zraky veřejnosti. V ohromujících archivech Vatikánu jsou ukryty záznamy pokrývající větší část dějin papežství a jiné věci – kupříkladu i prohlášení ředitele vatikánské observatoře, že jestliže jsou mimo naši planetu nějaké inteligentní bytosti, jsou dílem Božím, stejně jako my.

Vatikán má svá temná tajemství – a taková skrývá i současný vládce Vatikánu. Jde prý třeba o datum konce našeho současného světa, tedy naplnění proroctví z Knihy Zjevení. Která tajemství se týkají Ďábla a jeho vymítačů?