Láska provází lidstvo od nepaměti – básníci ji opěvují, vědci ji rozkládají na chemické reakce a běžní lidé ji nosí v srdci. Jenže stejně jako láska může člověka povznést, dokáže ho i zlomit. Věda dnes ukazuje, že „zlomené srdce“ není jen metafora, ale i skutečná diagnóza.
Je lásku možné vysvětlit vědecky?
„Dnes je mi všechno překrásné, kéž by to tak zůstalo! Všechno dnes vidím brýlemi lásky,“ napsal Johann Wolfgang Goethe. Každý, kdo zažil čerstvé okouzlení, ví, jak snadno se realita rozpustí za růžovými brýlemi.
To, co bylo po staletí považováno za božský cit, zkoumá dnešní věda s chladnou přesností. Podle ní je láska především výsledkem chemických a fyzikálních procesů, jejichž cílem je jediné – pokračování rodu.
Sledujeme vzhled a vůni
I když lidé rádi mluví o „vnitřních hodnotách“, první krok k zamilovanosti často určuje zevnějšek. Nejde o dokonalost – spíš o souměrnost, která se podvědomě jeví atraktivní. Jakmile vzhled souzní s našimi představami, nastupuje čich. Feromony napovídají, zda má protějšek geneticky odlišnou výbavu, což zvyšuje šanci na zdravé potomstvo. Pokud souhlasí i další smysly, spustí se lavina biochemických reakcí.
Zažíváme hormony lásky
Adrenalin roztáčí srdce a vlhnou dlaně, oxytocin podporuje vazbu, vasopresin věrnost a dopamin spouští v mozku pocit odměny. Kritické myšlení se oslabuje – láska je slepá. U žen navíc roste hladina testosteronu, u mužů naopak klesá, což je možná důvod, proč působí něžněji. Tělo tak směřuje k intimitě a touze po rodině. Tento stav trvá jen týdny až měsíce, pak se hormony uklidní a nastupuje realita vztahu.
Můžeme prožít i zlomené srdce
„Zemřela žalem, má zlomené srdce.“ Podobná úsloví nejsou jen literární obraz. Už od starověku se lékaři a později i psychologové snažili vysvětlit, proč silný žal působí na tělo tak ničivě. Psychosomatika dnes potvrzuje úzké spojení mezi psychikou a tělem. Smutek, zlost, deprese či stres zvyšují krevní tlak, oslabují imunitu, berou chuť k jídlu i spánek. Podle výzkumu z univerzity v Sydney z roku 2009 může tento řetězec změn skutečně vést až k infarktu.
Učíme se přežít žal
Riziko úmrtí po ztrátě blízkého je v prvních týdnech vysoké bez ohledu na věk. Postupně klesá – po půl roce výrazně, po dvou letech téměř mizí. Lékaři proto radí: v těžkých dnech dopřejte tělu to nejzákladnější – spánek a klid. I to může být první krok k uzdravení zlomeného srdce.
