Mayská civilizace patřila k nejzáhadnějším a nejbrilantnějším kulturám starověku — stavěla ohromné pyramidy, počítala čas s přesností dnešních astronomů a dokázala zkrotit nehostinnou krajinu. Pak se však během jediného století její města začala vylidňovat a nakonec zmizela téměř beze stopy. Co se stalo?
Jak nastal konec jedné velmoci?
V období mezi 6. a 9. stoletím n. l. ovládali rozsáhlé území dnešního jihovýchodního Mexika, Guatemaly, Belize, Salvadoru a Hondurasu. Mayové žili v monumentálních městech plných chrámů, paláců a observatoří. Jejich stopy najdeme na desítkách míst, ale jejich hlas jakoby zanikl. Kolem roku 900 n. l. totiž tato kdysi mocná civilizace začala rychle slábnout — města se vyprazdňovala, pole zarůstala džunglí a kultura, která přežila staletí, se náhle zlomila.
Dodnes není jasné, co tento kolaps způsobilo. Archeologové skládají mozaiku vysvětlení, ale pevný rám pořád chybí.
Ukazuje se, že neexistovala žádná sjednocená říše
Na rozdíl od Říma nebo Egypta netvořili Mayové jednotnou říši. Šlo o desítky městských států — Tikal, Palenque, Copán, Calakmul a další — které se spojovaly, soupeřily, obchodovaly i válčily.
A právě časté konflikty některé badatele vedly k úvaze, zda nepodlomily síly celé oblasti. V devátém století se do regionu tlačili Toltékové a oslabující městské státy jim možná nedokázaly vzdorovat. Ale bylo by to dostatečné vysvětlení pro kolaps území velikého jako Německo?
Zvyšovaly se i nároky na krajinu
Yucatán a okolní území trpí nedostatkem povrchové vody. Většina tekutin mizí do vápencového podloží a řek je jen málo. Mayové proto vybudovali působivý systém nádrží, kanálů a terasových polí. Jejich zemědělství bylo propracované a dokázali uživit velké populace.
Jenže rychlý růst měst znamenal rostoucí tlak na půdu. Pole se musela obnovovat častěji, odlesňovalo se, eroze postupovala a úroda klesala. Teorie ekologické krize proto tvrdí, že Mayové narazili na hranici toho, co krajina zvládla unést.
Čelili velkému suchu
Nedostatek srážek vedl Maye nejen k zavodňování, ale i k mimořádně přesnému sledování nebeských cyklů. Jejich kalendáře patřily k nejpřesnějším na světě a dokládají, jak pečlivě museli předpovídat období sucha a dešťů. Když se však klima začalo měnit, ani nejlepší kalendáře nestačily.
Německý geofyzik Gerald Haug při průzkumu mořských sedimentů zjistil, že v době mayského kolapsu panovalo v celé Mezoamerice extrémně suché období. Trvalo desítky let. Postupné vysychání mohlo být pomalé, ale ničivé — nádrže se neplnily, sklizeň selhávala a mocenské struktury se rozpadaly.
Jakmile se voda stala nedostatkovým zbožím, začaly migrovat celé komunity. Městské státy se vylidňovaly a jejich slavné chrámy zůstaly stát v tichu pralesa.
Mayská civilizace je zrcadlem naší vlastní
Mayská civilizace tak nezanikla jedním okamžikem. Spíše se pozvolna rozpadala pod tíhou vlastního úspěchu, vyčerpané krajiny a vrtochů klimatu, které ani jejich geniální znalost času nedokázala zkrotit.
Dnes se její příběh stává zrcadlem pro naši vlastní dobu — dobu, v níž také zkoumáme hranice prostředí, na něž spoléháme. A stejně jako Mayové stojíme i my před otázkou, zda dokážeme naslouchat varováním, která svět kolem nás vysílá.
