Abraham Lincoln, dnes vnímaný jako jeden z nejmoudřejších prezidentů Spojených států, se v mládí i dospělosti potýkal s hlubokými depresemi. Aby zmírnil své duševní utrpení, sahal po lécích, které však jeho stav ještě zhoršovaly. Nevědomky se tak stal obětí jedu, který mohl ovlivnit i dějiny.
Užíval rtuťové projímadlo – tehdy standardní, ale nebezpečný lék
V 19. století bylo rtuťové projímadlo považováno za běžný prostředek proti melancholii, hypochondrii či „špatnému trávení“. Nikdo tehdy netušil, že obsahuje smrtící dávky rtuti – silného neurotoxinu, který mohl vyvolávat podrážděnost, výbuchy hněvu i změny osobnosti.
Lincolnovy prudké výkyvy nálad byly jeho okolí dobře známy. Nikdo z kolegů však netušil, že za nimi stojí právě léky předepsané k „léčbě“ duševní tísně.
Potlačoval smutek jedem
Lincoln trpěl těžkou depresí, kterou pravděpodobně spustily traumatické události z dětství – smrt matky, sestry i první lásky. Na radu švagra Johna Todda Stuarta začal užívat tablety proti „hypochondrii“: směs rtuti, lékořicového kořene, růžové vody, medu a sušených okvětních plátků růží.
Měly zklidnit nervy – místo toho však zatemňovaly mysl.
Každá tabletka obsahovala zhruba 65 miligramů rtuti, tedy asi tisíckrát víc, než je dnes považováno za bezpečné. Studie navíc ukazují, že rozmělněním v hmoždíři se rtuť částečně vstřebávala do těla. Lincoln tak nevědomky přijímal dávky, které mohly zásadně ovlivnit jeho chování i zdraví.
Projevoval se hněv, který děsil okolí
Lincolnův kolega Henry Whitney vzpomínal, že prezident „planul majestátním a děsivým hněvem“. Tyto záchvaty vzteku střídaly chvíle hluboké melancholie a mlčení. Přesto se Lincoln dokázal zvednout, stát se šestnáctým prezidentem USA a vést zemi skrze nejtemnější období – občanskou válku mezi Severem a Jihem.
Přestává s léky, stává se vůdčí osobností
V době, kdy se ujal prezidentského úřadu, se Lincoln rozhodl léky vysadit. Sám později přiznal, že ho činily „podrážděným“. Po přerušení léčby se jeho osobnost stabilizovala a Lincoln se stal klidným, rozvážným vůdcem, který inspiroval celý národ.
Přesto ho osud nešetřil. Ztráta dvou synů, smrt statisíců mladých vojáků a nesmírná tíha odpovědnosti ho pronásledovaly do posledních dnů. Z dopisů a deníků vyplývá, že se cítil osobně vinen za každou prolitou krev, přesto věřil, že jedině oběť může zachovat jednotu Unie.
Zůstává nejsmutnějším z velkých mužů
Když se zbavil vlivu rtuti, projevil se jako nejlidštější z prezidentů – trpělivý, laskavý, ale v nitru navždy poznamenaný.
Abraham Lincoln se stal symbolem síly i smutku.
Muž, který zachránil Unii, ale sám zůstal v zajetí temnoty, proti níž bojoval celý život.
