Suché a rozpraskané paty. Nepodceňujte péči o svá chodidla. Budete je potřebovat celý život

Zdroj: pexels.com

Pečovat o svůj obličej jsme si zvykli všichni, nejen ženy, ale také muži. Horší je to však s chodidly. Kromě léta je většinou nevystavujeme na odiv ostatním, takže máme tak nějak pocit, že se o ně nemusíme starat. Mnohdy jim v porovnání s obličejem věnujeme jen 15 % péče.  A to je právě zoufale málo, když si uvědomíme, že potřebujeme, aby nám naše nohy sloužily dobře celý život a že jsou to právě chodidla, na kterých spočívá celá váha našeho těla. Co pro ně tedy udělat, aby se na nich nepodepisoval náš věk více, než je nezbytně nutné? V podstatě stačí málo, ale důležité je v péči vytrvat. Vždyť údajně za život nachodíme v průměru 90 tisíc kilometrů.

Prsty, chodidla, paty

Velmi často se potýkáme se zhrublou a rozpraskanou kůží na patách, otlaky na malíčcích a plísní. Mezi typické příčiny patří nevhodná obuv, téměř žádná péče o chodidla, jejich přetěžování a změny kůže způsobené věkem.

Nevhodná obuv

Příliš úzké či široké boty, které dobře nesedí na noze, způsobují odřeniny a otlaky kůže. Velmi často si tyto otlaky pořídíme právě na malíčku, kde rády přecházejí v nepříjemná „kuří oka“. Jejich odstranění nemusí být vždy úplně bezproblémové, navíc se ráda vracejí, a to díky nepadnoucí obuvi. Příliš úzké boty, navíc na příliš vysokém podpatku (díky kterému spočívá převážná váha těla na přetížené přední části nohy), mohou také za různé deformity prstů, klasikou je vbočený palec. Jakmile si ho jednou pořídíme, je velmi těžké udržet ho v přijatelných mezích, které nezpůsobují bolest a nebrání v chůzi. Je však pravdou, že za halluxem nemusí stát jen špatná obuv, ale také nadváha nebo geny. O ploché noze a propadech nožní klenby určitě není třeba mnoho hovořit. I zde může uškodit, případně pomoci, obuv.

Popraskané paty

Zejména v létě, kdy chodíme více naboso, má kůže nejen na patách, ale i jiných částech chodidel tendenci ztvrdnout a také popraskat. Děje se tak ale zpravidla v průběhu celého roku, jen v menší míře. Jedním z důvodů je mechanické tření chodidla při chůzi o stélku obuvi a dále snížení kožního mazu a hydratace s věkem. Kůže má pak tendenci vytvářet šupinky, je drsná, vysušená a časem zhrubne. Tento stav většinou zaznamenají ženy, když si oblékají silonky a zatrhnou si je právě o onu drsnou pokožku. Tehdy je zpravidla nejvyšší čas popadnout pemzu a opatrně chodidla zbavit hrubé a drsné kůže. Jinak totiž hrozí nebezpečí, že se vytvoří praskliny, které se díky tloušťce kůže na patách velmi špatně hojí, a to i když jsou drobné, natož když jdou více do hloubky nebo šířky. Kromě kosmetické vady zde hrozí nebezpečí, že přes tato poranění do těla vnikne infekce. Zvýšené riziko hrozí zejména u diabetiků nebo lidí s ochrnutými dolními končetinami, protože jejich vnímání bolesti je nemocí potlačeno.

Plíseň

Plísňová onemocnění se nejčastěji vyskytují v meziprstních prostorech a také ráda postihují nehty a jejich lůžka. Mezi prsty se mohou zpočátku projevovat drobné a často i bolavé prasklinky. U nehtů většinou zpozorujeme změnu barvy a také povrchu. Jedná se často o nepříjemný a táhnoucí se problém. Prevencí je nosit vzdušnou obuv a dbát o to, abychom chodidla co nejvíce „větrali“. Také je užitečné zpocené boty nechat dostatečně provětrat a použít vhodný desinfekční přípravek.

Základní minimum pro chodidla

Mezi základní, a mnohdy dostatečnou, péči patří udržování chodidel v suchu (hlavně zmíněné meziprstní prostory) a umožnit jim volně dýchat (např. chodit doma alespoň chvíli bez ponožek a silonek). Dále dbát o vláčnost kůže. Tedy pravidelně opatrně odstraňovat ztvrdlou a zrohovatělou kůži a následně promazat celé chodidlo, včetně nehtů a prostor mezi prsty. Je vhodné střídat obuv, netrávit tedy celé dny jen v jedněch botách. Chodidla vám také poděkují za občasnou masáž, i když si ji uděláte sami jako laici, protože je zde velké množství akupresurních bodů. A nezapomeňte je také každý den protáhnout, třeba ráno a večer v posteli. Určitě se vám za vaši péči časem odmění.