Tygr (Panthera tigris) je největší a nejsilnější ze všech suchozemských šelem. Je také nejpřizpůsobivější, což dokazuje mimo jiné i různorodost biotopů, v nichž žije. Tygři obývají sněhem pokrytou sibiřskou tajgu, vysokohorské průsmyky v Himálaji, hustě zarostlé bažiny i tmavé a vlhké indonéské džungle. Dříve bylo rozlišováno 9 poddruhů, dnes pouze 2 poddruhy. Smutný primát v usmrcování lidí drží tygr indický čili bengálský. Celé okresy v Indii se vylidnily a vesnice zůstaly prázdné někdy i řadu let kvůli lidožravým tygrům.
Lovený lovec
Asi nejznámější z tygrů byla tygřice z Champwatu, která prý do roku 1911, kdy ji vystopoval plukovník Jim Corbett, zabila 438 lidí. V době, kdy se Corbett pustil po její stopě, měla už na svědomí 200 lidských životů v Nepálu, odkud byla vyhnána přes hranice do severoindické provincie Kumaon. Tam, v podhůří Himálaje, terorizovala vesničany, rychle a neslyšně zaútočila na jednom místě a brzy opět jen o několik kilometrů dále. Nejčastěji zabíjela mladé ženy, když mimo vesnici žaly trávu pro dobytek. Nedala se odradit ani tím, že ženy pracovaly ve skupinách. Když si vybrala oběť, srazila ji a odnesla.
Zoologové jsou přesvědčeni, že převážná většina lidožravých tygrů je buď zraněna, nebo nemocna, a proto nemůže lovit svou přirozenou potravu. Již při první zkušenosti se tygr zřejmě přesvědčí, jak snadnou kořistí je člověk, a útok pak většinou s úspěchem opakuje.
Jak tygr loví
Tygři mají velkou chuť k jídlu a spotřebují průměrně 6 tun masa ročně. Kořist tygra je rozmanitá a záleží na tom, kde tygr žije. V Indii je jeho potravou jelen axis, antilopa jelení, jelen vepří a prase divoké. Během posledních asi padesáti let však indických divokých kopytníků značně ubylo a tygři se zaměřili na skot a domácí buvoly.
Když se tygr plíží za kořistí, počíná si jako kočka domácí: plazí se blíž a blíž, přikrčený, s pruhovaným tělem dokonale maskovaným mezi trávou, keři a jinou vegetací. Jakmile se dostane do vzdálenosti vhodné k útoku, asi 10 až 25 m, vyrazí a vrhne se na kořist. Snaží se ji srazit, a proto často dopadá přímo na její hřbet. Jeho tesáky se zaboří hluboko do týlu. Jestliže se tygrovi nepodaří překousnout míchu, rychle stisk uvolní a prokousne oběti hrdlo. Ovšem oběť, kupříkladu buvol, se často také účinně brání. Divoká prasata se zase brání kly. Tygři sice nejsou nejvýkonnější lovci, ale jejich vytrvalost přináší úspěchy. Když je oběť mrtvá, tygr ji odtáhne do úkrytu, který často bývá poblíž vody.
Obdivuhodnou sílu tygra dokládají případy, kdy táhl zabitého buvola až 150 metrů bez zastávky anebo kdy bez zjevné námahy přenesl krávu zabitou v ohradě přes dvoumetrovou zeď.
Vyprávění o tom, jak tygři strhnou někdy i slony, by mohla být pokládána za báchorky. Jsou však pravdivá. Často přitom spolupracují dva tygři. Jsou však známy také případy, kdy tygři byli zmrzačeni nebo rozdupáni na kaši slonicemi rozzuřenými ztrátou slůněte. I půltunový a opancéřovaný nosorožec indický může podlehnout útoku tygra. Na severu dokáže tygr ussurijský vyhrabat medvěda hnědého z brlohu. Naopak existují i důkazy o usmrcení tygra medvědem, záleží na kondici obou jedinců, protože každé zvíře má jiný způsob boje.
Kromě člověka je jediným skutečným nepřítelem tygra dhoul, psovitá šelma lovící pospolitě. Dhoulové pronásledují a uloví tygra, i když tygr může během souboje zabít až polovinu členů smečky, než podlehne jejich přesile.
Co dodat
Jakkoliv během 20. století započala Světová nadace pro ochranu divokých zvířat tygry chránit, opatření přišlo příliš pozdě pro tygra balijského, který vymřel koncem 70. let. Není také jisté, zda v přírodě ještě žije středoasijský poddruh tygr turanský.
