Nová povinnost pro česká města a obce – zajistit místa pro sběr textilu. Planeta je jím zaplavena

Zdroj: Pexels/Ahmed akacha

ČESKO – Téma plastů, které zaplavují životní prostředí, je poměrně hojně diskutované. Nyní se však do hledáčku pozornosti dostává také textil. V závislosti na poptávce a zájmu spotřebitelů totiž firmy – především pak ty specializující se na tzv. fast fashion – chrlí ročně miliony tun nového oblečení, které však poměrně záhy končí v odpadu. I proto je namístě tento textilní „odpad“ alespoň třídit. Právě proto budou mít české obce od počátku roku 2025 novou povinnost zřídit na svém území místo, kam bude možné použitý textil odložit.

Všudypřítomný textilní odpad

Oděvní firmy každoročně vyrobí vyšší miliardy kusů textilu, valná většina však záhy končí jako odpad. Recyklovat se v Evropě daří jen okolo 1 % textilu. „Oblečení je nadbytek, lidé se ho zbavují, jak přibývá obchodů. Nadprodukce textilu a jeho nedostatečná recyklace je celosvětový problém,“ objasnil Ivo Kropáček z Hnutí DUHA. Dle jeho slov textilní průmysl vytvoří ročně tisíc šest set milionů tun materiálu. Ačkoliv většina firem působících v módním průmyslu přímo nezveřejňuje data o své produkci, dle odhadů ročně vyrobí okolo 80-150 miliard nových produktů – a většina z nich po použití končí v kontejnerech.

Dle průzkumu Mendelovy univerzity pak na 35 % české populace nakupuje oblečení v řetězcích, přičemž mnohé z nich lze zařadit přímo do kategorie producentů tzv. fast fashion (ovšem tento pojem většina lidí stále nezná). Až třetinu zakoupeného oblečení pak Češi nenosí. „Kupují ze 37 % oblečení alespoň jednou za měsíc a až ve 40 % ho kupují proto, že si chtějí udělat radost, nebo proto, že je nějaká slevová akce,“ doplnila Lucie Veselá, vedoucí Ústavu marketingu a obchodu Mendelovy univerzity. Jak také tento průzkum ukázal, lidé vnímají udržitelnost v podstatě jako třídění a myslí si, že když hodí textil do textilního kontejneru, je vše v pořádku.

Třídit a recyklovat

Jen v roce 2020 vyprodukovaly české domácnosti na 36 tisíc tun textilního odpadu. Ještě více ho vzniklo v průmyslu. Textil tvoří cca 3 % směsného komunálního odpadu, tedy objemu klasických černých popelnic. „Pokud textil skončí v klasické černé popelnici, tak my s tím už nic neuděláme. Buď skončí ve spalovně, nebo na skládce. V kontejneru na textil se s tím nějak dá již pracovat,“ objasnil ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).

Ke sběru textilního odpadu slouží např. síť kontejnerů Diakonie Broumov. Kromě oblečení lze do těchto kontejnerů odkládat také obuv, kabelky, ale i bytový textil (např. záclony, ložní povlečení apod.). Veškerý textilní materiál by měl být ideálně před vložením do kontejneru umístěn do pytle nebo tašky. Do kontejnerů naopak nepatří koberce, matrace ani poškozené nebo znečištěné textilní materiály či další odpad. Každý měsíc Diakonie vytřídí cca 500 tun odpadu, kdy nejkvalitnější materiál míří k dalšímu prodeji. Další použitelný materiál míří do zemí třetího světa, poškozený materiál jde na čisticí hadry a zbytek je recyklován. Přímo likvidována je přibližně desetina materiálu, i ten se ale Diakonie snaží začít využívat.

Textilní odpad již cíleně nějakým způsobem sbírá více jak 60 % českých obcí – a obvykle míří na charitu. Od ledna bude zřízení místa ke sběru textilu pro obce povinné. Jak třídění textilu obce zajistí, je na jejich rozhodnutí, mohou na své území umístit kontejnery, nebo zajistit místo na sběrném dvoře. Již od roku 2002 se v Česku třídí papír, plasty a sklo, od roku 2016 kovy a bioodpad. V roce 2020 přibylo také třídění jedlých olejů a tuků.