Staré legendy, které pamatují i několik tisíciletí, mají jednu výhodu: jejich obsah už dnes jen stěží vnímáme jako reálnou hrozbu.
Příšery ale stále hrozí
Při plavbě Messinskou úžinou si málokterý rozumný mořeplavec představuje, že jeho posádku za ohybem některého výběžku zhltne strašlivá Skylla (v řeckých bájích mořská obluda se šesti hlavami, která zde měla sídlit). Zato se mu ale jistě dostane mnohých upozornění, aby si dával pozor na bouření Charybdy, nenasytné dcery boha Poseidona, která se od té doby, co ji Zeus pro její pověstnou neposlušnost vyhnal pod mořskou hladinu, neustále nudí. A protože si pro ukrácení dlouhé chvíle nedokáže vymyslet nic lepšího než nahánění hrůzy námořníkům, zdejší vody na sebe často berou neobvyklou podobu. Tvář této podmanivé bytosti v nich sice nespatříme, ale nelze si nevšimnout vírů, které Charybda způsobuje, a kterým se tady říká garofali.
Mezi seveřany patří k dobrému zvyku se v kalábrijských vodách kasat, že místní vody a jejich klokot se přece nedá vůbec srovnat s mohutností toho skandinávského. Ale chyba lávky: garofali svým vzhledem dovedou klamat, takže se na ně zapomene a ony pak bez výstrahy proklouznou z jedné strany úžiny na druhou. V těchto končinách se totiž Středozemní moře zmítá mezi dvěma protichůdnými vodními masami, mořem Iónským a Tyrhénským, takže opravdu zrovna nepřipomíná klidnou velkou řeku.
Je tu spousta nástrah
Když uhodí montante, proud tekoucí na sever, Charybda váhá mezi pláží s majákem na sicilském pobřeží Torre Faro a kontinentálním přístavem Scilla, poblíž kterého je schopná moře dočista rozběsnit. V době, kdy proud směřuje na jih, pak zase ohrožuje plavidla podél výstupku Punta San Raineri, těsně před Messinou. Dále je třeba počítat i s takzvanými tagli, podivnými vlnami, a také s bastardi, protiproudy, co se vinou podél strmých břehů průlivu, aby celou situaci ještě zkomplikovaly.
A pak je tu samozřejmě vítr, který v sevření příkrých svahů nabírá čím dál větší rychlost a dělá stále větší vlny, takže tu občas plachetnice musejí zastavit u břehu a několik dnů útrpně čekat na příznivé podmínky…
S jedním se námořníci musejí smířit: navzdory technickému pokroku je i dnes plavba mezi Skyllou a Charybdou prakticky stejně nepříjemným zážitkem jako za časů Odyssea.
Je ovšem domovem obou nestvůr opravdu právě tento úzký pruh moře? Jako možné dějiště Odysseových útrap byl zmiňován také Gibraltarský průliv a Bospor.
Někteří historici dle vlastních slov nesouhlasí s oficiální teorií, podle níž měl řecký hrdina procestovat celé Středomoří, a jsou přesvědčeni, že ve skutečnosti nikdy neopustil řecké vody, a že obě pohromy číhají jen kousek od Ithaky.
Dnešní námořníci nejsou zrovna znalí archeologie a komparatistiky, ale přesto dobře vědí, že průjezd Messinskou úžinou obvykle není žádná legrace, tím spíš, že se vynořilo ještě jedno nové nebezpečí, které tu před třemi tisíci lety neznali: obrovský provoz trajektů mezi Sicílií a Sardinií, z nějž šedivějí vlasy i těm nejklidnějším kapitánům…
