Je možné, aby na určitých místech nebo v určitých situacích se nás dotklo cosi neurčitého, co způsobí, že propadneme nezvladatelnému děsu? Slovo panika je odvozeno od starořeckého boha Pana. Toto božstvo zobrazované s kozlími rohy na hlavě později velmi silně ovlivnilo křesťanskou představu o ďáblu a bylo obávané kvůli děsuplnému vzruchu, který šířilo za prosluněných poledních hodin.
Dávno víme, že tito archaičtí bohové jsou zkrátka mýty a fantazie. Přesto se zdá, že kolem nás stále ještě vládnou mysteriózní síly nadané mocí, jež je schopna zbortit náš pocit jistoty jako domeček z karet.
Dostala záchvat nevysvětlitelné paniky
Skotské Highlands tvoří děsivé pozadí neuvěřitelného zážitku, při němž propadla děsivé hrůze britská autorka Joan Grantová. V polovině srpna 1928 se autorka se svým mužem zdržovala v lovecké chatě nedaleko Grantown-on-Spey. Jednoho dne se vydali do Rothieinurchus, odkud chtěli vyrazit na výlet do Cairngorm Mountains, na více než 1300 metrů vysoké pohoří centrální vrchoviny. Bylo však ještě příliš horko na túru, a tak zůstalo u malé procházky.
Nic nenaznačovalo, že by něco nebylo v pořádku. Přesto byla Joan náhle zachvácena bezmeznou panikou, takovým děsem, že se na místě otočila a běžela zpět tam, odkud právě přišli. Její muž ji následoval a přesvědčoval ji, aby mu prozradila, co se stalo. Měla však už jen tolik dechu, aby na něj naléhala, aby běželi ještě rychleji. Později popisovala situaci, na níž nemohla zapomenout. Popsala, že cosi děsivého, čtyřnohého, ale nějakým způsobem lidského, neviditelného, se za ní rozběhlo a snažilo se ji dohonit. Měla neodbytný pocit, že kdyby ji to doběhlo, byla by ztracená, protože byla tak ochromená děsem, že by se nemohla bránit. Běžela tedy tak dlouho, až prorazila jakousi neviditelnou bariéru, za níž se konečně cítila v bezpečí.
Dozvěděla se o tragické dohře
O několik let později byla Joan znovu ve stejné oblasti. Při této příležitosti se od místního lékaře dozvěděla, že na tom místě, kde ji zachvátila ona hrozná panika, byli nalezeni dva mrtví turisté. Oběma mužům nebylo ještě třicet let, počasí bylo nádherné a noc prožili pod střechou jedné chaty na nejvyšším hřebeni. Vyplývalo to z jejich zápisu v hřebenové knize, jež tam byla připravena.
Když byli nalezeni, leželi asi 100 metrů od sebe, obličejem k zemi a s rukama a nohama roztaženýma, jakoby na útěku upadli. Lékař provedl pitvu, při níž dospěl k závěru, že doposud neviděl zdravější těla. Nic u obou mužů nenasvědčovalo selhání tělesných funkcí až na to, že jejich srdce se zastavila naráz. Do úmrtního listu napsal tedy jako příčinu smrti „selhání srdce“. Nic však nemohlo zvrátit jeho přesvědčení, že oba zemřeli v důsledku panické hrůzy.
Mírumilovná nálada kdejaké idyly může být zavádějící. Jaké temné síly po nás natahují své pařáty nejen v noci, ale i za jasného dne?
