OSTRAVA – K národní kulturní památce Nové radnici, v níž sídlí ostravský magistrát, neodmyslitelně patří zdaleka viditelné věžní hodiny se čtyřmi ciferníky o průměru 3,5 metru. Jednou za zhruba půl století potřebují ručičky hodin vyměnit, což se stalo před několika málo dny.
Bylo nutné vyměnit osvětlení ručiček
Zákrok odborníků si vyžádaly především opotřebené držáky historických neonových zařízení, která umožňují osvětlení ručiček ve tmě nebo za zhoršené viditelnosti. Spolu s repasí hodinových ručiček odborníci zajistí i související práce, jejichž podstatu popsal jednatel společnosti Impuls-B ze Staré Bělé Martin Bachan: „Ručičky bylo nutné demontovat a provést na nich příslušné opravy, tedy odstranit starý nátěr a nanést nátěr nový. Následně jsou ručičky opatřené novými držáky na neony. Poté se na věž vracejí a dostanou neony nové. Při té příležitosti jsme přistoupili k zevrubnější kontrole hodinových strojků za ručičkami.“ Samotné věžní hodiny váží 0,5 tuny a ty původní dodala pražská firma Jednotný čas.
Staňte se členy FB skupiny Život v Moravskoslezském kraji a žádná zpráva vám neunikne. Sledujte nás síti X , kde pro vás připravujeme plejádu pestrých zpráv.
Technici si museli počínat velmi opatrně
Při samotném zahájení obnovy části hodin firma nejprve na zadní číselníkovou stranu ve směru od řeky Ostravice nasadila jeden pár zhruba dvoumetrových hodinových ručiček a seřídila je do správné pozice. Vzhledem ke skutečnosti, že velká ručička váží 28 kilogramů a malá o 4 kilogramy méně, nelze než postupovat velmi opatrně. „Rád bych také připomenul, že takovýto úkon zde více než padesát let neprobíhal, takže jsme netušili, jaký čas budeme k celé revitalizaci celkem potřebovat. Pracujeme ve výšce, přímo v oknech, dodržujeme příslušná bezpečnostní opatření s ohledem na charakter a povahu potřebných prací. Ručičky jsou jištěné z věžního ochozu při pracích lanem,“ vylíčil Bachan. Poté, co je pracovníci dostanou ven, technici ručičku nasadí na náboje k tomu určené a protáhnou dráty pro neony. To samé se posléze děje u dalších tří číselníků. Obezřetnost je zde na místě, byť technici mají celou řadu zkušeností z různých věží a kostelů, tak podobně velké hodiny, navíc ještě s neony, se v České republice nacházejí pouze na věži hlavního nádraží v Hradci Králové.
Něco málo k historii radničních hodin
Ve věži se původně nacházel mechanický hodinový stroj s kyvadlem, který měl samoelektrický nátah, s rozvody umístěnými kolem věže – ty kvůli výtahu nemohly být vedené středem. Stroj už měl pochopitelně mnoho odslouženo, takže ho nahradil plně elektronický mechanismus, byť radniční hodiny vypadají zvenčí tradičně. U něj ale po čase nastaly potíže s přesným ukazováním času, takže v roce 2005 byl každý ze čtyř hodinových číselníků vybaven svým vlastním strojem, čímž se již docílilo vysoké přesnosti časových údajů.
Ostravský archivář Jozef Šerka k věžním hodinám dodává historické souvislosti: „V původní soutěži, kterou vypsala městská rada v roce 1930 vyhrála brněnská firma Jan Antel. Její majitel však nečekaně zemřel, a proto se musela vypsat soutěž nová, v níž uspěla pražská firma Jednotný čas z Karlína s nabídkou elektrických hodin.“ K těmto hodinám přibyly dva bicí zvony od brněnské firmy Manoušek.
Z rešerše z dobového tisku z roku 1931 vyplývá, že po uvedení do provozu byl v noci problém s viditelností ciferníku, muselo pak dojít k úpravě osvětlení hodin. Z dalšího nalezeného článku lze soudit, že původní elektrické hodiny začaly mít po čtyřiceti letech problémy s chodem a přesností, proto je v roce 1976 musely nahradit nové. Ty již nebyly elektrické, nýbrž mechanické, se závažím. Zároveň se výměny dočkaly i ručičky, které byly již zkorodované. Při této příležitosti se hovoří už jen o jednom zvonu. Další článek z roku 1985 svědčí o skutečnosti, že hodiny ani po zmíněné repasi nefungovaly moc dobře. Zjevně i tyto mechanické hodiny byly opět nahrazené elektronickými, které se opravily nyní.
Nová radnice je největším radničním komplexem v České republice s nejvyšší radniční věží v zemi (85,6 metru), která byla vybudována v letech 1929-1930 a zpřístupněna veřejnosti v roce 1930 (věž pak v roce 1933).
Foto: Lukáš Kaboň
