OLOMOUC – V únoru tohoto roku v Zoo Olomouc uhynul téměř sedmnáctiletý samec lva berberského Šimon. Jak vedení zoo slíbilo, Šimon se do zoo vrátil a vypreparovaná kostra vyhynulé šelmy bude sloužit k výchově a vzdělávání.
25. února uhynul v Zoo Olomouc majestátní, téměř sedmnáctiletý samec lva berberského Šimon. Jednalo se o samce vysokého věku, s chronickými potížemi pohybového aparátu, kterého sužovaly i další neduhy stáří. Koloběh života zastavit nelze a pozornost zahrady je nyní upřena na jeho potomka, samce Thembiho. Dnes je z něj statný lev plný síly, partner samice Ayo ze Švýcarska. Jak ale vedení zoo slíbilo, Šimon se do zoo vrátil. „Včera přivezl preparátor kostru lva berberského. Bude sloužit k výchově a vzdělávání. Do budoucna se s ní počítá v rámci Pavilonu šelem a mořských akvárií v nových expozičních vitrínách,“ upřesňujuje ředitel Zoo Olomouc Radomír Habáň.
Staňte se členy FB skupiny Život v Olomouckém kraji a žádná zpráva vám neunikne. Sledujte nás na Twitteru, kde pro vás připravujeme plejádu pestrých zpráv.
Posledních 80 lvů berberských Evropě
Poslední volně žijící lev berberský se nacházel do roku 1942 v Maroku. Dnes se s berberským lvem můžete setkat pouze v chovatelských institucích, a to v počtu 184 jedinců ve světě. Chovných berberských lvů je málo a příbuzenských vazeb mezi nimi příliš mnoho, proto je sestavení chovného páru velmi obtížné. V současné době jsou chováni v Evropě ve 31 chovatelských institucích v celkovém počtu 48 samců a 39 samic, celkově ve světě pak ve 44 institucích v celkovém počtu 184 zvířat. Rozmnožují se jen na několika místech. Historicky první lvi berberští přijeli v roce 1979 i do Olomouce. Olomoucká zoo do populace v přírodě vyhynulé šelmy přispěla 20 mláďaty.
Až 30 kilo masa na posezení
Tato šelma se vyskytovala na dnešním území Afriky na sever od Sahary. S jejím vyhubením začali už Egypťané, později Římané, kteří ji používali při gladiátorských hrách. V zajetí přežívá několik posledních kusů. Berberští lvi byli dlouho dobu považováni za úplně vymizelé, v první polovině 20. století byl lev berberský vyhuben. V 70. letech bylo ale zjištěno, že poslední zástupci poddruhu přežili v soukromé zoo (menažerii) marockých králů. Tento lvinec se později stal základnou pro zoo v Rabatu. Odtud se v 70. letech dostalo 22 těchto lvů do 7 zoologických zahrad světa, včetně Dvora Králové.
Všichni berberští lvi, kteří jsou dnes chováni v zajetí, jsou tedy potomky lvů ze soukromé menažerie marockého krále. Berberský lev je největším poddruhem lva. Lev je jediná kočkovitá šelma, u které se projevuje výrazný rozdíl mezi pohlavími (pohlavní dimorfismus), a to je hříva samce. Je to také jediná kočkovitá šelma, která žije a loví ve smečkách. U berberských lvů se však předpokládalo, že žili spíše v párech, či malých rodinných skupinkách. Při lovu jsou aktivnější samice, při konzumaci potravy mají přednost samci. Mezi charakteristické znaky patří tmavá hříva, krátký a široký čenich, malé zakulacené uši s černým pruhem vzadu, velké jantarové oči se zelenou duhovkou. Delší srst slouží k ochraně před chladem, předci byli skvrnití, dnes se pouze mláďata rodí s kotěcí kresbou. Lev potřebuje denně 5-7 kilogramů masa, pokud je vyhladovělý, dokáže spořádat na posezení až 30 kilogramů masa. Ve volné přírodě lev kořist uloví, spořádá a po zhruba týdnu se vydává na lov opětně. Samice rodí mláďata vážící 1-2 kilogramy, která porodí někde v úkrytu a o samotě.
