Rostliny využíváme již po staletí – jsou pro nás nezbytným zdrojem potravy. Proto se také rostlinám věnuje intenzivní výzkum, ale pro řadu udivujících jevů nemají badatelé dodnes vysvětlení.
Pouštění hudby, mluvení k rostlinám
Někteří amatérští pěstitelé jsou skálopevně přesvědčeni, že jejich rostliny rostou lépe, když s nimi mluví podobně jako se svým psem či kočkou. Vypráví se, že také pravidelné pouštění hudby povzbuzuje rostliny k větším výkonům. V Japonsku se na podporu úspěšné komunikace dokonce uplatňuje speciální tlumočník: hanakotoba (mluvící květina) – malá hůlka, která se vsune do květináče nebo do vázy, a která prostřednictvím elektrických impulzů dokáže artikulovat asi 200 vět: „Dej mi víc vody!“, „To je dnes krásně!“ a podobně.
Jak je to ale doopravdy? Umějí rostliny naslouchat či dokonce komunikovat a navzájem se varovat před škůdci?
Komunikace
Experimenty s kultivarem rajčete Lycopersicon esculentum prokázaly, že tato rostlina skutečně „slyší“. Neposlouchá ovšem u vytržení Bachovy sonáty, ale konkrétní bzučivé zvuky, které vydávají opylení čmeláci. Dokonce je možné rostlinu oklamat tím, že tento charakteristický tón vyvoláme ťuknutím na ladičku. Rajče otevře své prašníky, aby umožnilo opylení.
Návodné tituly knih a televizních programů jako „Rostlinná mluva“ nebo „Šepot rostlin“ by mohly vést k domněnce, že rostliny se i v jiných případech mezi sebou dorozumívají převážně akusticky, i když velmi tiše. Ale tak tomu zřejmě není. Komunikace se děje biochemickými, respektive bioelektrickými prostředky: chemickými látkami produkovanými v kořenovém prostoru a dále vysíláním elektrických impulzů, které slouží především jako varovné signály ostatním rostlinám stejného druhu.
Rajče kupříkladu vylučuje metyljasmonát. Sousední rostliny ucítí tuto těkavou látku v půdní vodě a mohou se včas připravit na nebezpečí hrozící od žravých škůdců. Zda ale skutečně reagují na podráždění, je pro badatele pořád záhadou.
To celé se dá prokázat jen pomocí nákladných analýz. Ale rajče, jehož název v mnoha jazycích pochází z aztéckého xitomatl (páchnoucí rostlina) je dobrým příkladem k takové analýze. Rostlina se chrání před žravým hmyzem pomocí silně dráždivých éterických olejů.
Z obranných látek však mají prospěch nejen příslušné rostliny samotné, ale také jiné druhy. Proto se rajčata záměrně pěstují ve smíšených kulturách s jinou zeleninou. Neurobiologie rostlin, která byla původně částečně odkázána do ezoterické oblasti, tak získává v očích amatérského zahradníka novou, praktickou kvalitu.
