Motorest Devět křížů na dálnici D1 u Brna je nechvalně proslulý. Stává se zde velké množství dopravních nehod, zvláště po setmění, a to i přesto, že jde o přehledný dálniční úsek. Řidiči, kteří nehodu přežili, vypovídají, že přímo uprostřed vozovky se jim náhle zjevila postava ženy v bílých šatech. Strhli tedy vůz na stranu a narazili do svodidel či do jiného auta. Zvláštní prý je, že nehody tu nemají jen osamělí řidiči, ale také kolony aut vezoucí svatebčany.
Jak všechno vzniklo?
Tragický příběh, který se tu měl odehrát, je tradován minimálně od přelomu 17. a 18. století a existuje mnoho jeho verzí, z nichž některé si i odporují.
Mělo se to stát již v 16. století – uherský koňský handlíř se vydal domašovskými lesy na pouť k domovu. V noci tu tehdy řádili loupežníci, a proto se nikdo z místních do lesů za tmy neodvážil. A skutečně – než se handlíř nadál, přepadla ho horda hrdlořezů. Padl na kolena a prosil vůdce lapků o život – zřejmě ho to zachránilo, protože ucítil jen tupou ránu a upadl do bezvědomí.
Tak ho o něco později našel místní sedlák z blízké obce Lesní Hluboká a pomohl mu na svůj statek, kde se handlíř několik týdnů zotavoval. Byl tu ale jeden háček. Sedlák měl krásnou dceru, do té se handlíř zamiloval a ona lásku opětovala. Jenomže sedlák pro ni měl vyhlédnutého jiného ženicha, a to syna bohatého souseda. Poslal tedy handlíře do světa s tím, že když vydělá dost peněz, dcera bude jeho – přirozeně si myslel, že se jej tak navždy zbavil.
Tragédie
Než však uběhl rok, vystrojil sedlák své dceři veselku s oním nápadníkem, kterého jí vybral, a když se shodou okolností vracel již bohatý handlíř, o svatbě se rychle dozvěděl. Proto nelenil, zaplatil hajnému a snad i několika komplicům a vyzbrojeni čekali v Domašovském lese, v místech, kde byl kdysi sám přepaden, na svatební průvod.
Plán měl být jasný – zavraždit všechny krom nevěsty. Ale stala se chyba – jeden z kompliců zasáhl a smrtelně zranil i mladou ženu. Mladík zešílel, zastřelil komplice a pak sám sebe. A rok po této události se údajně zde měl začít zjevovat mátožný duch nevěsty.
Na místě, kde se tragédie měla odehrát, bylo zasazeno 9 křížů, které měli každý rok chodit světit benediktinští mniši z nedalekého rajhradského kláštera. Naposledy byly ovšem prý kříže posvěceny 18. září 1887 opatem Benediktem Kocianem.
Balada s motivem zabitých svatebčanů není také zdaleka jen doménou Moravy, její prvky se objevují i v Čechách, podobné příběhy sepsali Božena Němcová, Erben i Čelakovský.
