OLOMOUC – Jsou čtyři a už dovádějí ve výběhu. Řeč je o koťatech kočky krátkouché, která se v olomoucké zoo narodila 16. dubna. V zoo mají s chovem těchto šelem už bohaté zkušenosti.
Čtyřčata kočky krátkouché, která se narodila 16. dubna v Zoo Olomouc, se dnes poprvé objevila ve výběhu všechna. Při své procházce po zoo je tak za pěkného počasí můžete spatřit, jak si spolu hrají. „Všem se doposud daří dobře. První týdny jsou ukrytá před zraky chovatelů, ale i návštěvníků v boudě, pod pečlivým dohledem své matky, což dnes už neplatí,“ prozradila zooložka Jitka Vokurková. Olomoucká zoo chová kočky krátkouché od roku 1993. Za ta léta se tu narodilo 67 mláďat. Aktuálně je tento druh chován v malém počtu zoologických zahrad. Díky úzké spolupráci českých zoo se daří chov tohoto zajímavého druhu šířit i do dalších evropských zoo.
Staňte se členy FB skupiny Život v Olomouckém kraji a žádná zpráva vám neunikne. Sledujte nás na síti X, kde pro vás připravujeme plejádu pestrých zpráv.
Loví otrávené hlodavce, což ji ohrožuje
S kočkou krátkouchou bychom se mohli setkat na východní Sibiři a japonském ostrově Cušima, v Mandžusku a Koreji, kde se však ocitá na prahu vyhynutí důsledkem nepřímých otrav. Loví hlodavce, kteří pozřeli jed. Mnohem snadnější je totiž ulovit přiotrávenou kořist, což se ale stává pro kočku velmi nebezpečným. Kriticky ohrožená je také v Japonsku, kde je hlavním viníkem ztráta životního prostředí a automobilová doprava. V letech 1984-1989 byl tento druh v Číně loven pro kvalitní kožešinu. Ročně se exportovalo až 200 000 kůží převážně do Japonska. V neolitické Číně byl tento druh domestikován. Později však byla nahrazena domácí kočkou evropskou.
Koťata začínají brzo žrát maso
Kočka krátkouchá neboli amurská je nejseverněji žijící poddruh kočky bengálské. Obývá nehostinné oblasti Dálného Východu, kde mohou teploty spadat až k –20 stupňům Celsia. Typickým prostředím jsou pro ni spíše husté lesy. Pohybuje se ale také v údolí řek, lesnatých roklích a pobřežních oblastech. Kočka krátkouchá patří ke zvířatům s noční aktivitou. Její tělo kryje hustá srst, jejíž zbarvení zůstává světlejší v zimě, tělo je mohutnější než u ostatních poddruhů, má kratší zaoblené boltce, kterým vděčí za své jméno. Loví především na zemi, ale odpočívá v bezpečí na stromech. Hlavní potravu tvoří hlodavci, ptáci, plazi, obojživelníci a mnohdy uloví i malá mláďata kopytníků. Během zimy může dosahovat hmotnosti 6-9 kilogramů. Mláďata ve 23 dnech začínají žrát maso a po zhruba měsíci opouští doupě. Dospělí jedinci se dožívají 13 let.
