Albatros stěhovavý připomíná ta nejelegantněji tvarovaná letadla. Rozpětí jeho křídel, největší mezi mořskými ptáky, přesahuje tři metry a umožňuje mu plachtit po celé měsíce v plavných křivkách nad hladinou oceánů daleko od břehů.
Létá pozoruhodným způsobem
Je největší ze všech albatrosů a žije v jižních mořích mezi 40. a 60. rovnoběžkou v oblasti, která zahrnuje i pověstné bouřlivé pásmo jižního Atlantiku, Tichého a Indického oceánu, kde neustálý nárazový vítr a vysoko vzedmuté vlny poskytují větru sílu potřebnou k nekonečnému klouzavému letu albatrosa.
Při létání napříč proudu větru albatros využívá různých rychlostí větrných proudů v různé výšce nad hladinou. Když se řítí k hladině, tvoří jeho křídla ploché W, což zeslabuje odpor vzduchu. Ve chvíli, kdy se zdá, že už musí narazit na hladinu, stočí se náhle ve směru koryta vlny a proud vzduchu nad jejím hřebenem ho vynese k novému plavnému vzletu. Síla tohoto zdvihu spolu s energií získanou předchozím střemhlavým letem mu umožňují vzlétnout do výšky 15 metrů, potom se pták opět střemhlav vrhá dolů k hladině.
Přitom albatros neustále sleduje mořskou hladinu a hledá potravu – krakatice a ryby, které chňapne zahnutým vroubkovitým zobákem, aniž přitom přeruší hladký rytmus letu. Protože se dokáže pohybovat ve vzduchu s vynaložením jen nepatrné námahy, může nalétat tisíce kilometrů, aniž se přiblíží k pevné zemi, i když si občas krátce odpočine na mořské hladině. Schopnost přeletět obrovské vzdálenosti potvrdil nález okroužkovaného jedince čtyři tisíce kilometrů daleko od jeho hnízdiště, kde v té době krmil mládě.
Zjistilo se dále, že albatros laysanský, příbuzný albatrosa stěhovavého, přeletí vzdálenost 5 150 km přes severní Tichý oceán za rovných deset dní.
Jak se rozmnožuje a jak vychovává mláďata?
Albatros stěhovavý hnízdí na osamocených ostrovech – patří mezi ně Goughův ostrov a Nepřístupné ostrovy v jižním Atlantiku, i Marion a ostrovy prince Eduarda v jižním Indickém oceánu. Začátkem léta (na jižní polokouli to znamená v listopadu) se albatrosi vydávají jeden za druhým ke svým hnízdištím a tam často neobratně přistávají na krátké, vichrem ofoukané trávě.
Jejich první starostí je postavit hnízdo, což je asi 30 cm vysoká hromádka trávy podobná sopce. Jakmile je hnízdo hotové, začnou složité námluvy albatrosího párku. Partneři se postaví proti sobě s roztaženými křídly, jeden druhému se uklánějí a oba hlasitě klapají zobáky.
Koncem prosince snese samička jediné vejce, které váží asi 450 gramů – tedy tolik jako šest velkých slepičích vajec. Oba rodiče se téměř 90 dní střídají v sezení na vejci a pak vylíhlé mládě krmí s přestávkami až do desátého měsíce. Je to nejdelší známá doba hnízdní péče u ptáků. Malý albatros rychle přibývá na váze, až o 100 gramů denně. Konečnou podobu dospělého získá ve stáří jednoho roku. Jak dorůstá, opouštějí ho rodiče na stále delší dobu a on se musí sám bránit proti častým útokům potulných chaluh. Jakmile pak mladý albatros jednou opustí rodný ostrov, vrátí se na něj třeba až za několik let, aby sám založil hnízdo.
