OLOMOUC. – Pánové pozor, do olomoucké zoo přibyla krásná kočka. Konkrétně kočkovitá šelma a ještě konkrétněji mladá samice levharta mandžuského. Poslední samice tohoto druhu zde uhynula v září tohoto roku. Ś příchodem mladé samice se chovatelé těší na pokračování chovu.
Levharti se běžně dožívají kolem 16 let, ve svých 22 letech tedy patřila k levhartům, o nichž bychom mohli říct, že téměř zapomněli uhynout. “Před pár dny však přicestovala ze Zoo de Granby v Kanadě 3,5letá samice, naděje v pokračování chovu. Prozatím pobývá v karanténě, která jí skončí 14. listopadu a trpělivý návštěvník ji bude moci spatřit ve výběhu Pavilonu levhartů. Z jejího dosavadního chování usuzujeme, že se nebude stranit lidí. Věříme, že k ní brzy přicestuje samec z Německa a vytvoří tak pospolu s ní nový chovný pár,” uvádí ošetřovatelka Kateřina Šteckerová. Zoo Olomouc chová levharty od roku 2001 a doposud se v ní odchovalo 12 mláďat. “Přesun geneticky vzácného jedince z jiného kontinentu je velkým přínosem pro celý chov tohoto druhu v Evropě.
Staňte se členy FB skupiny Život v Olomouckém kraji a žádná zpráva vám neunikne. Sledujte nás na síti X, kde pro vás připravujeme plejádu pestrých zpráv.
Necelých 30 levhartů mandžuských ve volné přírodě
Počty zvířat v zajetí převyšují jejich počet v přírodě. Ale poslední léta se jeho stavy zvýšily až na 100 zvířat, která bylaspočítána v roce 2017 pomocí fotopastí. Původní monitoring v 70.letech minulého století zjistil pouze 32 jedinců (za využití stop zanechaných ve sněhu), ještě v roce 2000 se jeho stavy odhadovaly na pouhých 22-28 jedinců. Vážnou hrozbou pro levharty je pytláctví, ale i lesní požáry, nebo těžba dřeva a nerostných surovin. Ruské a západní ochranářské skupiny utvořily organizaci s názvem Amur Leopard and Tiger Alliance (ALTA), která se má pokusit levharty a tygry ussurijské, kteří jsou rovněž ohroženi, zachránit. Populaci v přírodě bude muset podpořit populace ze zoologických zahrad, tak aby se docílilo dostatečné genetické diverzity.
.Snese extrémní horkou i extrémní mrazy
V přírodě se levhart mandžuský vyskytuje pouze na Dálném východě, kde obývá nedotčené lesy. Jedná se o velkou formu levharta skvrnitého, nejseverněji žijící poddruh. Jako jediný druh levhart dokáže přežít jak v extrémním horku, tak extrémní zimě – jeho srst měří v zimě až 7,5 centimetrů. V jeho domovině v zimním období klesají teploty hluboko pod bod mrazu (-30 stupňů Celsia). Zbarvení má světlejší s velkými rozetami. K dalším rozpoznávacím znakům patří dlouhý, hustě osrstěný ocas a šedě zbarvené oči. Na lov se vydávají obvykle v noci. Kořist odnáší na skryté místo, někdy s ní vylézá i na stromy.
