Čas od času jsme v dějinách mohli být svědky, že soustředěná nenávist, umocněná při magickém obřadu, funguje často jako psychická zbraň. Jen málo lékařů věří na kouzla a čáry, přesto mnoho psychologů připouští, že velký strach z kletby může sám o sobě způsobit tělesné strádání, které může vést až ke smrti. Samozřejmě záleží na okolnostech – člověk žijící na Haiti, kde se praktikuje čarodějnictví, podlehne psychickému nátlaku případné kletby mnohem snadněji.
Můžeme brát vážně prokletí smrti?
Přesto psychosomatická onemocnění existují a lidská mysl je do značné míry schopna ovlivňovat tělesné pochody. Ale co když má kletba způsobit dokonce smrt? A co když navíc oběť zemře při nějakém neštěstí či smrtí násilnou – tady není vysvětlení, že smrt přivodil strach, na místě.
Jednoho dne vyřkl ve vzteku kletbu kouzelník černé magie Aleister Crowley, zvaný Velká bestie, který tvrdil, že duši zaprodal ďáblu již ve čtrnácti letech. Ale jeho ukrutnosti byly většinou příliš neuvěřitelné na to, aby je někdo bral opravdu vážně. Jeho obětí se nicméně stal lékař William Brown, který stárnoucího čaroděje urazil tím, že mu odmítl předepsat morfium. Crowley jej proklel a slíbil mu, že ho v den své smrti vezme s sebou. Když 1. prosince 1947 zemřel, lékař utrpěl smrtelný úraz hlavy.
Dalším podobným člověkem dvacátého století byl Američan Anton Le Vay. V polovině 60. let založil bizarní náboženskou sektu zasvěcenou uctívání Antikrista. O celou věc se začala zajímat herečka Jayne Mansfieldová, z čehož měl Le Vay radost, záhy se ale pohádali a Le Vay na její portrét nakreslil údajně rudou čáru v oblasti hrdla. O čtrnáct dní herečka havarovala na dálnici v Los Angeles a skončila s uťatou hlavou.
Vesnice Fosdyke žila ve strachu
Zdá se, že zlo se týká vztahu dvou lidí, odesílatele a příjemce. Jedna z nejpodivnějších kleteb se přesto týkala celé vesnice a vyvolala ji nenávist celého národa. Onou prokletou vesnicí byla obec Fosdyke v hrabství Lincolnshire, kde se lovili tuleni. V rozmezí jednoho roku, mezi lety 1973 – 1974, zde zemřelo asi 15 lidí. Kletbu měla zapříčinit kolektivní nenávist, která byla proti obyvatelům této vesnice namířena.
Všechno vyvolal televizní dokumentární film o malé komunitě lidí, kteří se živí lovem tuleňů. Britská televize jej odvysílala v dubnu 1973. V tomto filmu se rozhovory s místními lovci střídaly se záběry tuleňů ubitých k smrti.
V Británii se po odvysílání pořadu zvedla vlna protestů. Někteří lidé psali do televize, jiní přímo obyvatelům Fosdyku. Sesílali na ně různé kletby. Vesničané brzy začali pociťovat, že je jako celek obviňuje celý národ. Šedesátiletý Len Lineham tento tlak nevydržel a devět dní po televizním pořadu se zastřelili.
Ovšem jeho sebevražda byla jen předehrou hrozných událostí, ke kterým v okolí došlo. Tři týdny poté se při autohavárii zabil Linehamův vnuk. Den nato se udusila jeho neteř. Během následujících několika měsíců zemřeli i další obyvatelé vesnice, většinou nějakou násilnou smrtí. Některá úmrtí měla údajně přirozenou příčinu, i když zemřelo dokonce sedm lidí za sebou.
V této vesnici uprostřed močálů začala narůstat hysterie a lidé vyhledali náboženskou pomoc. Vesnici tedy navštívil kanovník Henry Cooper a poté kaplan arcibiskupa z Canterbury. I přesto nešťastné vesničany pronásledovala smrt i nadále. Kletba vypršela přesně rok poté, co se pořad vysílal v televizi a od té doby mohli obyvatele Fosdyku zase klidně spát. Nikdy však nezapomněli na rok, kdy měli pocit, že je proklel celý národ.
