Dlouhodobý stres, neúprosný tlak na výkon a všudypřítomná online dostupnost. Jedná se o „ideální“ kombinaci faktorů, které představují živnou půdu pro syndrom vyhoření. Takto se označuje stav, kdy jedinec ztrácí energii a následně také přestává vidět smysl nejen v profesním životě, ale i v běžných denních aktivitách. Alarmující je, že tímto problémem trpí minimálně každý pátý Čech a že počet postižených stále roste. Co stojí na počátku mnohdy velmi špatných konců?
Syndrom vyhoření může být často maskován běžnou únavou či stresem. Lidé jeho projevy bagatelizují, mylně je přičítají náročnějšímu období. Pokud však pociťujeme dlouhodobé vyčerpání, ztrátu motivace a radosti z práce i koníčků, a aktivity s naší rodinou či blízkými nás zatěžují, místo aby nás těšily, je to vážný signál, že něco není v pořádku.
Kdo je nejvíce ohrožen
Syndrom vyhoření nepředstavuje hrozbu pouze pro vrcholové manažery či pracovníky v náročných pomáhajících profesích, jako jsou lékaři, psychologové či učitelé. Může zasáhnout kohokoliv bez ohledu na profesi či sociální status. Často se objevuje u jedinců s vysokým pracovním nasazením, přehnanými nároky na sebe sama a dlouhodobým pocitem nedostatečného ocenění jejich úsilí. Rizikovou skupinu tvoří také rodiče malých dětí či ti, kteří dlouhodobě pečují o své blízké. Náchylnější k vyhoření bývají také perfekcionisté, workoholici a lidé se silným smyslem pro povinnost.
Jak se vyhoření projevuje
Proces vyhoření nepřichází najednou, ale postupně. I když u každého může probíhat jinak, zpravidla u něj zaznamenáme tyto fáze:
- Nadšení. Počáteční fáze vyhoření se paradoxně mnohdy projevuje extrémním přívalem energie a maximálním pracovním nasazením.
- Vzrůstající únava a ubývající nadšení. První varovné signály zahrnují chronickou únavu, narůstající frustraci a postupnou ztrátu motivace. Ignorování těchto počátečních příznaků může vést k závažným psychickým i fyzickým komplikacím.
- Dlouhodobé vyčerpání a frustrace. Postupně se přidává vyčerpání z přílišného nasazení a narůstá pocit nedocenění. „Dřu jako blázen, nemám na sebe vůbec čas, a nikdo to neocení.“ Tehdy se již zpravidla znatelně objevují tzv. kognitivní problémy, tj. člověku to přestává „pálit“, a jede pouze autopilota. Vyčerpání totiž doléhá také na činnost mozku, tudíž se zhoršuje paměť, schopnost soustředit se, logicky uvažovat atd. Lidé jsou roztěkaní, zapomnětliví a dělají mnoho chyb. Také se velmi snižuje jejich schopnost zvládat stres, takže bývají mnohem více podráždění a vznětliví nebo plačtiví. Zpravidla klesá chuť a schopnost provozovat sex. V některých případech však bývá sex (často náhodný a v kombinaci s alkoholem) ventilem hromadícího se stresu. V této fázi si však stále málokdo uvědomuje, s jak vážným problémem se potýká.
- Neschopnost fungovat. Dotyčný již nezvládá nápor každodenních povinností. Často se dostavují depresivní a úzkostné poruchy, rovněž poruchy spánku a trávení. Mnoho lidí má v této chvíli kromě syndromu vyhoření ještě „bonus“ navíc, a v podobě závislosti, která jim sloužila jako úniková cesta – alkohol, drogy, hazard atd. Toto vše má zákonitý dopad nejen na pracovní vztahy, ale také na soukromí – dochází k rozpadu manželství, ztrátě přátel.
Jak se chránit
Nejlepší prevencí je se do spirály syndromu vyhoření, která své oběti nekompromisně stahuje na dno, nedostat. Když víme, podle jakých zákonitostí funguje, je přece jen jednodušší rozeznat včas hrozící riziko. V tu chvíli je potřeba umět výrazně zpomalit, nebo i zastavit. Odpočinek totiž není luxusní zbytečnost, ale nutnost, kterou naše tělo potřebuje stejně jako kyslík.
