Stala se Rosemarie Nitribittová, kurtizána „horních deseti tisíc“, obětí některého ze svých prominentních zákazníků?
Pohybovala se ve „vysokých kruzích“
Rosemarie byla 29. října 1957 za záhadných okolností zavražděna ve Frankfurtu nad Mohanem. Luxusní kurtizána pronikla hodně vysoko. Také akta k případu obsahovala prominentní jména: Harald von Bohlen und Halbach, Harald Quandt, milionáři Ernst a Günter Sachsové a jiní – ti všichni patřili k jejím zákazníkům.
Vyšetřování novinářů přineslo nové poznatky
Když v roce 1999 dostali dva novináři, Helga Dierichsová a Hans Sarkovicz, možnost nahlédnout do spisů státního zastupitelství, nepodařilo se jim sice najít nic zásadního, co by je přivedlo na stopu vraha, narazili ale na zvláštní věc: po některých svazcích z akt se slehla zem, stejně jako po diáři oběti, do kterého si měla prý zaznamenávat všechny zákazníky. Zkrátka to vypadá, že se podařilo leccos ututlat.
Jaký vedla Rosemarie život?
Když zemřela, ze začátku to nevypadalo, že vražda lehké dívky pronikne na první stránky novin a stane se prvotřídním mravnostním skandálem celé dosavadní poválečné éry v západní části Německa. Jména nebyla zveřejňována, avšak prosákly informace, že k jejím zákazníkům patřilo asi sto advokátů, lékařů, předních ekonomů a politiků.
Co mohlo být motivem činu? Nevěděla oběť příliš mnoho? Dokonce přišla na přetřes i otázka, zda nebyla Rosemarie nakonec agentkou z Východu.
Ke vzniku legendy ovšem přispěl hlavně filmový průmysl. Už v roce 1958 běžel v kinech film o Rosemariině životě s Nadjou Tillerovou v hlavní roli. Film s názvem Dívka Rosemarie měl velký úspěch.
Rosemaire Nitribittová se narodila roku 1933 v Düsseldorfu do neutěšených poměrů. Vyrůstala v dětském domově a zřejmě už ve čtrnácti letech měla první zákazníky – americké vojáky. V Koblenzi, kam odešla, se pokoušela živit jako servírka, ve Frankfurtu pak jako manekýna. I když neměla vzdělání, byla chytrá natolik, aby pochopila, že velké peníze získá pouze od příslušníků „vyšších kruhů“. A tak se začala luxusně oblékat, koupila si mercedes a tak dále – zkrátka získala „styl“, který vzbudil v zájemcích dojem, že se bude jednat o extra zážitek.
Byla to dobrá strategie a Rosemarie se opravdu vyšvihla nahoru. Dalším krokem pak mělo být ulovení nějakého takového bohatého muže, s nímž by pak vedla vážený a počestný život. K tomu již nedošlo.
Policejní vyšetřování vlastně důkazy spíš zatajovalo
1. listopadu 1957 byla v bytě na adrese Stiftstrasse nalezena uškrcená mrtvá žena s velkou otevřenou ránou v týle. Policisté nalezli i již zmiňovaný legendární diář, který měl obsahovat jména klientů. Tuto informaci policie záměrně rozšířila – záhy se hlásili bohatí pánové a začali uvádět své alibi. Brzy se pozornost policie soustředila na Heinze Pohlmanna, který byl silně zadlužen a byl Rosemariín blízkým přítelem. Byl obviněn, že ukradl z jejího bytu 20 tisíc marek a dívku zabil. V červenci roku 1960 byl ale Pohlmann osvobozen.
Nikdo tedy opět nic nevěděl jistě a legendy se dále šířily.
Přesto v roce 1999 zachytili oba již zmínění novináři alespoň část pravdy. Zdá se, že policie tehdy vyvinula velké úsilí, aby udržela z dosahu vyšetřování pány z vyšších kruhů a velmi brzy se zaměřila na Heinze Pohlmanna jako viníka. Kdo k těmto lepším pánům patřil, to se nedozvíme – ledaže by se někde podařilo objevit ona ztracená akta…
