Hrad Montségur byl pro jedny svatyní, pro jiné „Satanovou synagogou“. Místo opředené vírou, tragédií i legendami fascinuje dodnes – a nejen kvůli výhledu, který se vám z něj naskytne. „Citadela závrati“ dodnes vzbuzuje otázky, na které nikdo neumí odpovědět.
Dávejte pozor, kam šlapete
Při procházce po zřícenině hradu Montségur se možná necháte unést legendami, kterými je opředen. Zároveň ale dobře sledujte, kam šlapete – zdejší skalnatý vrchol je totiž skutečně příkrý. Kdo se rozhodne opustit vyšlapanou cestu, zvláště poblíž srázu lemujícího tuto výstižně přezdívanou citadelu závrati, riskuje snadné uklouznutí a osud, který bychom mu rozhodně nepřáli.
Vyšplhali po skále a zlomili odpor
Právě tady se roku 1244 odehrál závěr příběhu katarské komunity, obklíčené armádou Ludvíka IX. Montségur tehdy po sedm měsíců odolával vojevůdci Huguesovi z Arcis, který nakonec pochopil, že tradiční vojenské strategie nemají šanci uspět.
Rozhodl se proto pro odvážný manévr: vyslal skupinu mrštných vojáků, aby se v noci vyšplhali po skalní stěně. A uspěli. Obsadili jednu ze strážních věží – a dokonce si vytáhli nahoru katapult! Odtud pak systematicky ostřelovali hradní jádro. Pod tlakem těchto útoků byla posádka po několika týdnech nucena kapitulovat.
Pochodovali vstříc smrti
Co následovalo, vstoupilo do dějin. Více než dvě stě mužů a žen, kteří tvořili poslední baštu katarů ve Francii, se odmítli vzdát své víry. V březnu 1244 tak dobrovolně pochodovali k upálení na hranici. Vyznavači nenásilí přísahali, že ani tváří v tvář smrti neztratí odvahu. Říkalo se jim kataři – z řeckého katharos, tedy „čistý“. Žili asketicky, odmítali kompromisy, a po přijetí zasvěcovacího rituálu consolamentum byli známí jako dokonalí. Sami si ale říkali prostě dobří lidé.
Zatímco oni zvolili smrt, jejich ochráncům bylo nabídnuto milosrdenství – pokud složí přísahu věrnosti francouzskému králi a přestanou podporovat kacířství. Pro Ludvíka IX. znamenala tato křížová výprava vítězství nejen náboženské, ale i politické – umožnila mu zkrotit neposlušné šlechtice.
Pátrali po pokladu i grálu
Archeologové, historici i místní vypravěči se dodnes přou o detaily. Skutečně byli kataři upáleni na místě, které označuje kamenná stéla Prats dels Cremats (Pole upálených)? Nebo snad na vedlejším kopci?
Zůstává tu mnoho otázek bez odpovědí. Co se stalo s katarským pokladem, o němž kolují mýty? Podle některých zdrojů stihli čtyři muži krátce před kapitulací uprchnout s cenným břemenem. Ale co to bylo? Poklad, nebo důležité dokumenty? Víc než o pět století později se sem s požehnáním nacistického režimu vydala skupina německých badatelů, přesvědčených, že v ruinách je ukryt Svatý grál.
Sledujte světlo – a hvězdy
Zvláštní pozornost budí i samotná architektura pevnosti. Sluneční světlo v určitých dnech – například při slunovratu – prostupuje okny hradu v pravidelném vzoru. Vypadá to, jako by hrad byl zamýšlený i jako astronomický kalendář.
A co když celá pevnost napodobovala souhvězdí Pastýře? Donjon by v tom případě odpovídal hvězdě Arcturus. Místní popěvek Píseň pastýře je dodnes velmi oblíbený – a někteří věří, že v sobě ukrývá zakódované poselství pro budoucí generace.
Satanova synagoga „žije“ dál
Ať už jste romantik nebo racionalista, příběhy spojené s Montségurem vás nenechají chladnými. I dnes tu člověk cítí silné emoce. Rozvaliny Satanovy synagogy, jak hrad posměšně nazývali inkvizitoři, nepřestávají vyprávět svůj příběh. Přestože se je kdysi právě oni snažili úplně zničit, nikdy se jim to zcela nepovedlo.
