Poručík Peter Johnston se v dubnu 1943 ocitl po sestřelení nad australskou džunglí na pokraji smrti. Šest dní bojoval s bahnem, hady i hladem, než ho našel domorodec Mosic – muž, který se řídil svými sny. Příběh jejich setkání dodnes vyvolává otázky o hranicích lidského instinktu.
Japonci poručíka poslali rovnou do džungle
Psal se duben 1943 a nad severní Austrálií zuřila druhá světová válka. Poručík Peter Johnston právě mířil palubním dělem na japonský bombardér, když zapomněl na jedno ze základních pravidel vzdušných soubojů – hlídat si záda. Znenadání se za ním objevila stíhačka a zasypala jeho P-40 dávkou střel. Johnstonův letoun se zřítil k zemi.
Johnston sloužil u smíšené americko-australské jednotky, která chránila Darwin, hlavní město australského Severního teritoria. Stihl ještě odsunout kryt kabiny, vyskočil a s padákem se snesl do neznámé krajiny. Přistál v močálech zarostlých mangrovníky, kde ho čekal nesmiřitelný boj o přežití: krokodýli, hadi, hejna jedovatého hmyzu a lepkavé bahno. Šest dní se potýkal s vyčerpáním a smrtí.
Domorodec se vydal na cestu na základě svého snu
Jen několik mil odtud žil domorodec Mosic, proslulý svými jasnozřivými sny. Už dříve podle nich dokázal najít ztracené letce. Když se inspektor Jack Murray dozvěděl o dalším sestřeleném pilotovi, vzal Mosica na pátrací akci. Netušil, že Johnston byl už vojenským velením odepsán a hledají jiného letce, který však ve skutečnosti přistál jinde…
Mosic se na člunu vydal proti proudu a u jednoho zálivu nečekaně zastavil. Tvrdil, že se mu o tomto místě zdálo. Murray sice bral jeho slova s rezervou, ale rozhodl se mu důvěřovat.
Nacházejí zoufalého muže – na poslední chvíli
Po chvíli uslyšeli slabé volání o pomoc. S mačetami v rukou si prorazili cestu hustým porostem a objevili Johntsona, který se držel na větvi nad bahnem. Byl k nepoznání – pokrytý vrstvou bláta, obličej i ruce zohyzděné tisíci štípanci. Zachránci mu podali vodu a odvedli ho do člunu.
Murray nechápal, jak mohl být pilot pohřešován už šest dní, když měl pátrat po jiném muži sestřeleném teprve dnes ráno. Johnston naopak nerozuměl tomu, jak jej mohli nalézt v tak nepřístupném terénu. Murray o Mosicově snu raději mlčel.
Zůstává otázka: jaký mají domorodci dar?
Co přivedlo Mosice přesně na místo Johnstonova utrpení? Byla to telepatická nouzová zpráva zoufalého pilota, nebo jen nepochopitelný dar domorodých stopařů? Aborigenové věří, že jsou součástí vesmírného řádu, který člověka dokáže vést i v nejtemnější džungli. Jisté je jedno: Johnston přežil jen díky Mosicovu nevysvětlitelnému instinktu.
