Za oslnivým světlem a tyrkysovou hladinou Adenského zálivu se skrývá temná realita – piráti, chudoba a zoufalství. Místo, kde kdysi bývala naděje, se proměnilo v dějiště nelítostného boje o přežití.
Nepatří to tu k typickým turistickým destinacím
Za pohlednicovou krásou nejzazšího bodu Afrického rohu se skrývá něco jiného než ráj. Tady končí Afrika a začíná svět, kde je všechno vzhůru nohama – včetně lidských životů.
Dlouho nebylo jisté, zda tohle místo patří k nejkrásnějším, nebo nejděsivějším koutům světa. Dnes už má pověst pekla na zemi. Porušuje totiž všechny zákonitosti, které jinak platí pro turistické destinace třetího světa – žádné úsměvy na přivítanou, žádné koktejly s deštníčkem, žádné levné pohostinství pro cizince. Zdejší „služby“ se řídí jinými pravidly. Ať jste odkudkoli, hra, která se tu hraje, je krutá a platí pro všechny stejně.
Když se z rybářů stávají piráti
Nikdo už vlastně neví, komu je tu víc co závidět – nebo koho litovat. Mořeplavce, kteří se při plavbě třesou strachy a často končí v zajetí, nebo chudé Somálce, jejichž jedinou profesní příležitostí je pirátství? V zemi, kde úřad práce neexistuje a hlad je všudypřítomný, se i moře může stát zbraní.
Pirátství není žádnou novinkou. Navzdory mýtům ze světa nikdy nezmizelo – jen se přesunulo tam, kde se mu daří nejlépe.
Země, kde přežít je úspěch
V Somálsku žije necelých deset milionů lidí, z nichž více než čtvrtina přišla o domov. Země je už sto let rozervaná válkami a bojem o moc mezi devíti znepřátelenými frakcemi. K tomu přidejme suchou zemi, kde se nic neurodí, a moře, které skoupili cizí rybářské lodě.
V oblasti Puntland kotví obří mrazírenské trawlery, které loví tak intenzivně, že místním rybářům nezbývá nic. A když není co chytat, zůstává jen jedno – chytat lodě. Každý rok tudy projíždí kolem dvaceti tisíc plavidel směřujících přes Suezský průplav a Rudé moře. Pro někoho to znamená obchod. Pro jiné – příležitost.
Když moře ztratí klid
Svět se na to samozřejmě nemohl dívat nečinně. Únosy, výkupné a útoky na tankery narušily mezinárodní dopravu i tok ropy. A tak vznikla operace Atalanta – mezinárodní mise pod patronátem OSN, která od roku 2008 hlídá vody Adenského zálivu. Třináct evropských států, ponorky, letadla, konvoje. Válka, jen ne na souši.
Zpočátku piráty zatlačili. Aby se vyhnuli hlídkám, začali útočit jinde – u Seychel, při ústí Perského zálivu, dokonce i hluboko v Indickém oceánu, dvanáct set mil od domova. Ale časy se změnily. Evropské lodě jsou jim v patách a pirátské zisky klesají. Zatímco před rokem 2010 drželi až padesát lodí a tisíc rukojmích, v roce 2013 to byly sotva čtyři lodě a stovka námořníků.
I výkupné se ztenčilo – z neuvěřitelných 120 milionů eur v roce 2011 na „pouhých“ 28 milionů o rok později. Stačilo by však, aby se válečné lodě stáhly, a moře by znovu zdivočelo. Protože tady, v Adenském zálivu, má hlad vždycky navrch.
