Přestože v každém desetiletí dochází pravidelně ke spatření několika stovek až tisíců duchů, většina těchto zpráv zůstává krajně podezřelá. Často se ukáže, že se tyto úkazy dají velmi snadno vysvětlit přirozeným způsobem. Přesto existuje mnoho příběhů, které se nedají tak snadno vysvětlit.
Návrat Owena Harrisona
Jednu skupinu duchů představují přízraky, jež se vrátily proto, aby svým blízkým přinesly určitý důkaz o své další existenci – důkaz, o němž vnímající osoba neměla dříve ani tušení.
Takovýto případ představoval návrat Owena Harrisona, mladého Brita žijícího v jižní Africe, který přicestoval do Evropy, aby bojoval za svoji starou zemi ve druhé světové válce. O život přišel během italského tažení v roce 1944. Přestože se jeho rodina odstěhovala do Afriky již dávno předtím, zjevil se jeho duch jednoho večera v domě paní Feakesové, jeho tety, která bydlela v Kentu v Anglii. Řekl pouze tři slova: „Řekni to mámě„. Paní Feakesová byla příliš rozčilená na to, aby se o tom někomu zmínila, a dokonce začala pochybovat o svém vlastním rozumu. Ale Owenův duch byl vytrvalý a o několik dní později se objevil se stejnou žádostí znovu. Tentokrát zmínil i jméno nějaké dívky, které znělo „Helena“. Než zmizel, ukázal tetě exotickou modrou květinu, kterou v životě neviděla. Řekl, že je to znamení, kterému bude matka rozumět.
Poté napsala paní Feakesová konečně své sestře do Afriky dopis a podrobně v něm toto podivné setkání popsala. Z odpovědi paní Harrisonové vyšlo najevo, že modrá květina představovala vzácnou orchidej, kterou její syn tajně utrhl na Stolové hoře před svým odjezdem. Aby vyloučil možnost, že dostane pokutu, ukázal ji pouze své matce a sestře. A jméno Helena? Nikdo z rodiny o něm do té doby neslyšel. Později se ukázalo, že se mladík tajně dvořil dívce jménem Helena a našlo se také množství milostných dopisů a básní, které jí věnoval.
Prostřednictvím médií
Další působivé důkazy přinesly také některé seance. A to případy, kdy média získala přístup k informaci, o níž sama předtím nevěděla.
K takovým případům patří rozhovor, která vedla Angličanka paní Elizabeth Dawsonová-Smithová v roce 1921 se svým synem prostřednictvím Gladys Leonardové, která vystupovala v roli média. Syn Elizabeth byl zabit rok předtím ještě jako mladík. Zpráva se týkala staré peněženky, kterou její syn někam ukryl, a která obsahovala stvrzenku na velkou částku, jež byla již dříve zaplacena jednomu úřadu v Německu, který se zabýval likvidací dluhů. Elizabeth o transakci věděla, ale marně hledala onen kus papíru. Když jej pak našla na místě, jež označila Gladys, nezbylo jí nic jiného, než zcela vážně uvěřit tomu, že jí zprávu předal její syn. Byl jediným člověkem, který věděl, kde se stvrzenka nachází.
Život beze smrti
Další příklad, který objevil Holanďan Nils Jacobsen a zahrnul jej do své knihy Život beze smrti, dokazuje, jak obtížné je vysvětlit takové záhady v rámci racionálních úvah.
V roce 1928 porazilo Jacobsenova strýce nákladní auto. Strýc narazil hlavou do cihlové zdi a zemřel o několik dní později v místní nemocnici, aniž nabyl vědomí. Jacobsenova rodina se vždy domnívala, že smrt způsobila zlomenina lebky. Až o mnoho let později dostali prostřednictvím média zprávu, jež odporovala staré verzi událostí. Strýcův duch vypověděl, že jeho smrt ve skutečnosti souvisela s „kostmi“. To se zdálo nepravděpodobné až do doby, než se Nils podíval do nemocničních záznamů. Ty ukázaly, že strýc nezemřel na poranění mozku, ale na embolii, kterou způsobila krevní sraženina, jež se vytvořila v jeho stehenní kosti.
Této okolnosti si nebyl nikdo z rodiny vědom, natož aby o ní vědělo médium. Od té doby byl on sám osobně přesvědčen o tom, že smrt nedokáže sprovodit osobnost člověka ze světa.
