Kosmopolitní tvorové
Předtím, než se připojili k člověku, žili potkani a krysy ve velkém areálu kolem Středozemního moře, na Blízkém východě, v Indii, jihovýchodní Asii, Číně, Japonsku a v Austrálii. Tím, že následovali člověka, se stali téměř kosmopolity. Nejvýznamnější druhy, které spojily svůj osud s člověkem a sledovaly ho na souši i na lodích, jsou potkan (Rattus norvegicus), krysa (Rattus rattus) a krysa ostrovní (Rattus exulans). Jejich kosti nacházíme vedle kostí lidí z doby kamenné, zatímco živí hlodavci pobíhají po všech moderních metropolích civilizovaného světa. V Kalkatě i New Yorku nalezneme celé areály ovládané těmito příživníky, kteří sdílejí s člověkem rodinné i činžovní domy, okupují stoky, sklady, obchody i nemocnice.
Morové epidemie
V 6. století měli potkani a krysy na svědomí vznik epidemie moru. Možná, že k tomu došlo už dřív, ale historie o tom mlčí. První ze tří obrovským epidemií, či spíše pandemií, se přehnala přes Arábii, Egypt a postihla Římskou říši za císaře Justiniána. Potom postupovala Evropou dál na sever až do Británie a Irska. Druhá a nejhroznější ze všech známých morových pandemií začala kolem roku 1330 a v následujících desetiletích krutě vyvrcholila v Evropě, když předtím po sobě zanechala neodhadnutelný počet mrtvých ve vylidněných osadách a městech Asie. Zděšení Evropané nejprve viděli v ulicích svých měst umírat krysy a pak „černá smrt“ vztáhla ruku i na ně. Intenzita moru různě klesala i stoupala, až nakonec vyvrcholila velkou morovou ranou v Londýně roku 1665. Třetí pandemie se rozšířila z Číny a až do konce druhé světové války jí padlo za oběť 11 milionů lidí. Poslední záchvěvy této nemoci se ještě občas projevují v Jižní Americe i jinde.
Mohlo by vás zajímat
Potkani a krysy jsou ale přenašeči i mnoha dalších nemocí. Mohou nakazit infekčními chorobami lidi i domácí zvířata, a to svým kousnutím, výkaly nebo znečištěním potravin. Jejich prostřednictvím se šíří leptospiróza, trichinelóza, krysí skvrnivka, tularemie, břišní tyfus a řada dalších nemocí. Potkani a krysy hostí blechu morovou (Xenopsylla cheopis), která na člověka přenáší baktérii zvanou Pasteurella pestis, původce dýmějového a plicního moru.
Potkan
Nikdo přesně neví, kdy se potkan přimkl k člověku. Potkan je mohutně stavěný, má krátké boltce a ocas kratší než tělo. Dosahuje hmotnosti 500, výjimečně 600 g. Jeho tělo je dlouhé 25 i více cm. Vyhovuje mu život na zemi i pod zemí, hrabe si nory v hnoji a hromadách odpadků, je doma ve stokách, budovách, stájích i skladech. Potkani jsou zpola vodní zvířata, a tak se snadno přizpůsobili životu u řek, kde loví obojživelníky a vodní ptáky.
Populace potkanů může ve vhodném prostřední růst velmi prudce. V ptačí rezervaci na ostrově Nooderoog vzrostla na zhruba 15 tisíc jedinců na ploše pouhých 15 hektarů a zcela tam vyhubila ptáky. Potkani lovili dokonce i racky.
Říje samice trvá pouhých šest hodin, ale během ní může kopulovat až pětsetkrát, s různými samci. Její březost trvá 22 – 24 dní a vrhá průměrně osm mláďat. Potkan může mít až pět vrhů do roka. Mladí potkani rychle dospívají, už tříměsíční samci a jen o něco starší samice se mohou pářit. Tím, že o vrhy pečují i jiné samice, nejen pouze matka, velká většina mláďat přežívá.
Krysa
Krysa má tělo kratší, asi do 23 cm, a je štíhlejší než potkan. Ocas má delší než tělo a ušní boltce větší než potkan. Dospělý samec váží asi 250 g. Populace krys jsou v dnešních dobách mnohem menší než dříve. Dnes jsou krysy nebezpečné zejména pro obyvatelstvo tropů. Sežerou takové množství hodnotných potravin, že se jim nevyrovná žádný savec, snad jen několik druhů hmyzu.
