Petr Vok z Rožmberka je znám jako muž, jehož smrtí vymřel nejmocnější šlechtický rod předbělohorské éry. Je považován za jakéhosi renesančního kavalíra a bonvivána, ale jeho život byl komplikovanější.
Mládí
Narodil se 15. 10. 1539 jako mladší syn Jošta III. z Rožmberka a Anny z Rogendorfu. Již ve dvou týdnech zemřel jeho otec – a strýc Petr V., který v té době vládl rožmberskému dominiu, se dostal do sporu s jeho matkou, která raději odešla do Rakous. Zůstal tak v dětství bez rodičů. Anna se vrátila teprve po smrti strýce roku 1545. Petr Vok pak vyrůstal v Českém Krumlově, později byl vychováván, stejně jako jeho starší bratr Vilém, na katolické biskupské škole v Pasově.
V roce 1551 se správy nad rožmberským panstvím ujal Vilém a dalších čtyřicet let stál Petr Vok jaksi v jeho stínu. Vilém řídil panství a Petr Vok se věnoval spíše požitkářskému způsobu života. Ve Vídni se seznámil s Vilémem Oranžským, budoucím vůdcem nizozemské revoluce – na jeho pozvání pak podnikl dlouhou cestu do Nizozemí a tamní rozvíjející se kapitalistické podnikání ho okouzlilo. Do Českého Krumlova se vrátil roku 1563. Roku 1565 mu Vilém postoupil správu tří panství – Želče, Choustníku a Vimperka, ale ponechal si pravomoc rozhodovat o obsazování tamních církevních úřadů.
Bechyňské období
V roce 1569 si Petr Vok koupil dům na Starém Městě pražském a panství Bechyně. Bechyňský zámek se stal jeho hlavním sídlem na dlouhé období v letech 1569 – 1592, jenomže jeho správci se stali Jan Černý z Vinoře a Jan Lařický z Písnice, kteří byli proslulí svou krutostí, a tak se stal Petr Vok brzy nenáviděnou vrchností. Osm let trval na bechyňském panství dokonce odboj rybnikářů. Při jeho pronásledování Petr Vok často vynášel ty nejpřísnější tresty – i když my známe jeho podobu z pozdější doby jako idealizovaný obraz dobré vrchnosti.
Období bechyňského panství neznamenalo jen brutalitu, ale také rozmařilost, kdy hostil panstvo z celých Čech, takže se dokázal zadlužit astronomickými částkami. Celý zoufalý se obrátil na Viléma – ten však byl již sám hodně zadlužený. Přesto se za Vokovy dluhy zaručil. Chtěl ale, aby se usadil. Našli mu Kateřinu z Ludanic (1565 – 1601). Byla sirotkem a navíc byla v době sňatku, tedy v roce 1580, velmi mladá.
Bratrova smrt a splácení dluhů
V 80. letech 16. století se začal Petr Vok již chovat zodpovědněji, čímž míníme, že se mu podařilo lepším hospodařením alespoň částečně snížit své dluhy. Také se zabýval otázkou náboženství. Stal se luteránem, pak utrakvistou a nakonec roku 1582 konvertoval k tehdy ilegální Jednotě bratrské. Vedlo to i k roztržce s katolickým bratrem.
Vilém roku 1592 zemřel a i naděje Petra Voka na to, že po sobě zanechá legitimního dědice, byly minimální. U Kateřiny z Ludanic, vždy poněkud psychicky labilní, propukla naplno duševní choroba. Když zemřela, bylo Petru Vokovi 62 let.
Starosti Vokovi dělaly i astronomické dluhy, které po sobě zanechal Vilém, a které měl i on sám, přestože byl dědicem obrovského panství. A právě splácení dluhů se stalo hlavním průvodním rysem celého jeho vladařství. Byl nucen začít rožmberské dominium postupně rozprodávat. Asi nejtěžším rozhodnutím byl prodej Českého Krumlova, který byl po staletí hlavním rodovým sídlem. Petr Vok ho nakonec prodal císaři Rudolfu II. a odešel do Třeboně.
Podzim života a politická aktivita
Podzim života trávil na třeboňském zámku, který nechal v letech 1599 – 1611 kompletně přestavět. V posledních letech jeho života se o jeho domácnost podle všeho starala Zuzana Vojířová z Vacovic, bývalá dvorní dáma Kateřiny z Ludanic.
Za svého nástupce ustanovil svého synovce Jana Zrinského ze Serinu, roku 1596 na něj nechal přepsat hrad Rožmberk. Je asi jasné, že rožmberské panství bylo velkým lákadlem. Rodu Švamberků se podařilo někde najít listinu z roku 1484 o vzájemném nástupnictví mezi oběma rody. Stala se z toho vleklá kauza, kterou vyřešila až rožmbersko-švamberská dědická smlouva z roku 1609, kdy Švamberkové měli získat celé rožmberské dominium vyjma Rožmberka a Libějovic, které měly zůstat Janu Zrinskému.
Petr Vok se v posledních letech života stal i významným stavovským politikem. Po roce 1608 stavové vytvořili odbojnou vládu třiceti direktorů, jejímž čestným předsedou byl právě Petr Vok. Otevřená hrozba dalších bojů nakonec vedla Rudolfa II. k vydání známého Majestátu na náboženskou svobodu roku 1609.
6. 11. 1611 Petr Vok z Rožmberka zemřel ve věku 72 let, což byl na tehdejší dobu požehnaný věk. Jan Jiří ze Švamberka mu vypravil okázalý pohřeb. Vokovou smrtí se uzavřely staleté dějiny zřejmě nejslavnějšího českého šlechtického rodu.
