Záznamy o vodních a jiných upírech jen dokazují, jak málo dosud víme o nekonečné rozmanitosti přírody – často jde o zcela neočekávané variace na zdánlivě dobře známé téma.
Upíří ryba
Malý, ale podivuhodně bizarní nový druh ryby upoutal mezinárodní vědeckou pozornost v roce 1994, a to z dobrého důvodu. Tato ryba dosahuje délky méně než dvou a půl centimetru, je průhledná a hojně se vyskytuje v řece Araguaia v jihovýchodní části povodí Amazonky, kde ji objevil brazilský biolog dr. Wilson Costa z Federální univerzity v Rio de Janeiru. Její těžko popsatelný zevnějšek však skrývá následující tajemství. Tato malinká ryba je vlastně upírem – prvním druhem ryb známým vědě, který se živí výhradně krví.
Jeden badatel získal důkaz o jejích zlověstných způsobech obzvláště hrozným způsobem. Během studia živých exemplářů tohoto nového druhu, příhodně pojmenovaného upíří ryba, se náhodně říznul do ruky. O chvíli později k velké hrůze zjistil, že jeden z těchto miniaturních tvorů úspěšně pronikl do rány, aktivně proklouzl pod kůži jeho ruky a pohyboval se směrem k zamýšlenému cíli – tedy k žíle plné krve!
Ve volné přírodě upíří ryba za pomoci dvou speciálních zahnutých zubů v zadní části tlamy, a zvláště ohebné čelisti, přilne v noci pod žábry větších ryb a saje jejich životně důležitou tekutinu tak nenasytně, že je druhý den ráno krví nafouknutá jako pijavice.
Upíří pěnkavy
Dalším zajímavým případem je výskyt upířích pěnkav z ostrova Wolf. Galapágy jsou domovem 14 druhů pěnkav, z nichž každý má jiný tvar zobáku, který odpovídá rozdílným stravovacím návykům. Jedním z těchto druhů, obývajícím několik ostrovů tohoto souostroví, je na zemi žijící pěnkava s ostrým zobákem Geospiza difficilis, malý pták podobný vrabci, který používá zobák k drcení určitých druhů semen – za normálních okolností.
Bylo to v lednu roku 1964, kdy věda poprvé zjistila, že tato pěnkava z ostrova Wolf dostala chuť na látku naprosto odlišnou od semen – krev. Když ornitologové I. Bowman a Stephen L. Billeb studovali dva druhy mořských ptáků z čeledi terejovitých, kteří tam hnízdí ve velkých počtech, zpozorovali (a vyfotografovali), jak se několik těchto pěnkav blíží k několika pelichajícím terejům. Svými malými, ale ostrými špičatými zobáky začali ptáci klovat do tvořícího se opeření rostoucího z kořene ocasů terejů a nenasytně sáli krev, která prosakovala z ran.
To horší mělo ale teprve přijít. Po úspěšném dokončení filmu o tomto pouštění žilou v listopadu roku 1982 se tam přírodovědci Friedemann a Heide Kösterovi po dvanácti měsících vrátili, aby natočili druhý film. Při filmování se poranili o hojně se zde vyskytující kaktusy. Jakmile to krvežíznivé pěnkavy zjistily, snesly se na paže přírodovědců, klovaly je zobáky a snažily se vysát krev řinoucí se z jejich poranění. Podobné chování bylo také zaznamenáno u pěnkav s ostrým zobákem obývajících Darwin, další ostrov patřící do Galapág.
Existence neškodně vypadajících ptáků, kteří se chovají jako opeření upíří netopýři, může znít jako scénář vymyšlený nějakým autorem hororových snímků s poněkud bujnou fantazií, je to ale zcela potvrzená skutečnost.
Máme se ještě stále mnoho co učit o divočejších aspektech života ve volné přírodě.
